Lékařka, pedagožka, vědkyně, manželka, dcera a maminka. Dokázala to, co žádná žena před ní. Řídí nejstarší českou univerzitu a svým příkladem dokazuje, že dosáhnout naplnění snů a cílů, ať jste kdokoliv, je možné. Jak se jí daří slaďovat náročné životní role? Jak vzpomíná na práci na porodním sále a koho ze známých osobností by si pozvala ke štědrovečernímu stolu? Seznamte se s paní rektorkou Univerzity Karlovy profesorkou Milenou Králíčkovou.
Sdílej článek
Prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D.
První část rozhovoru
Druhá část rozhovoru
Ve svém životě zastáváš velkou spoustu rolí, vedle těch pracovních, i rodinné. Jaká role je pro tebe nyní nejdominantnější a jak se ti daří balancovat?
Balanc je velmi těžká disciplína. Nejvíc jsem teď určitě rektorka, medicína i výzkum musely ustoupit. Ale jsem i maminka a nemůžu přestat být manželka a partnerka.
Jak tvé slaďování prakticky vypadá?
Přiznám se, že mé dny někdy až splývají. Přejíždím mezi Prahou a Plzní, kde žije má rodina. Snažím se rámovat, to znamená, že trávím s dcerami ráno, povídáme si, snídáme, začínáme den optimisticky a pozitivně. Stejně tak večery. Rámovat den je ale to jediné, co stíhám. Není to takový problém, protože dcerám je 15 a 18 let a obě se již samostatně věnují svému studiu. Co se týče víkendů, mám výhodu, že mě moje práce velmi baví. Takže sednout si k počítači, vyřizovat e-maily, pročítat různé dokumenty, to je můj svět. Stejně tak rodina se věnuje samostatně svým věcem a celé nám to pasuje.
Myslím, že velmi důležité je mít čas i sama na sebe, je to vůbec při tvém nasazení možné?
Péče o sebe sama je určitě velmi důležitá. Příjemně mě překvapilo, že tento rozměr zdůrazňovala i paní prezidentka Zuzana Čaputová, kterou jsme před pár týdny přivítali na univerzitě. Je dobře udělat si někdy čisto v hlavě, ale času na to mám méně než bych chtěla. Pevně ale věřím, že jakmile se mi podaří stabilizovat univerzitní tým, trošku se mi uvolní ruce a budu se moci více věnovat duševní hygieně.
Blíží se Vánoce, budeš se jako rektorka účastnit předvánočních večírků nebo jsou blížící se svátky příležitostí ke klidu a usebrání?
Ano, advent pro mě bude opravdu plný milých pracovních akcí, ale vlastní Vánoce od 23. 12. budou časem pro rodinu. Bude třeba zapojit akční logistiku a zvládnout širokou rodinu. Jsme čtyři sourozenci a budeme pendlovat mezi Plzní a rodnými Strakonicemi. Já pak upeču vánočky, štrúdly, kachny a řízky a maximum času bude patřit dcerám a také mamince.
Koho se známých a třeba i historických osobností bys chtěla pozvat ke štědrovečernímu stolu?
Určitě Zuzanu Čaputovou, s tou bych si ráda popovídala více, než jsme měly možnost, pak Ursulu von der Leyen, předsedkyni Evropské komise. No a z historických osobností by to byli Albert Schweitzer a Mahátma Ghándí, protože myšlenka míru a bratrství mezi národy je mi nesmírně blízká a je velmi důležité si ji připomínat v dnešní nelehké době.
Myslím, že není lepšího vánočního poselství. Děkuji ti za rozhovor.
I já moc děkuji a přeji všem čtenářkám a čtenářům krásné a veselé Vánoce a hlavně mnoho zdraví!
