Taky se vám stává, že po více jak týdnu, které stráví vaše dítko mimo domov vás místo vřelého přivítání jen ledabyle odbyde výrazem typu: „Ahoj mami, ty už seš tady?“
Sdílej článek
Jo, jo, jsem tady, myšleno 180 km od Prahy – tedy na Moravě. „A mamíííí, co budeme dělat o víkendu?“ Tak co bychom tak mohli dělat. Jsme v Brně a potřebujeme se dostat do Prahy. Sebou máme kola a počasí má být vcelku příjemné. Dlouho jsme nebyli někde na kole. Tak zkouším navrhnout. „Ani, tak co kdybychom vyrazili na kolo?“ „Hm, no tak dobře, no. Ale nic náročného, jo, mami. Znáš se.“ Ano, ano…znám se.
Tak domluveno. Teď to jen naplánovat. Protože má být vcelku teplo, pátrám na webu po nějaké kvalitní cyklotrase na Vysočině. Přeci jen je to o pár metrů nadmořské výšky výše a teoreticky by tam mohlo být i o pár stupňů Celsia méně. Koukám na web Klubu českých turistů, máme ho vcelku oblíben a zaujala mne tam jedna akce. A zrovna na tuto sobotu. Jedná se o pochod s názvem „Zapomenuté kouty Vysočiny.“ A jak tak koukám, s tím spojená i pěkná cyklotrasa. Tak vybráno. Zvolíme tedy kolo, když už ho sebou máme. Start akce je naplánován na sobotu v 11 hodin. Když se nám nebude chtít jet na kole, můžeme i pěšky. Jen budeme muset tak v 9 nejpozději odjet z Brna. No, snad to zvládneme se zabalit.
Cyklotrasa i pěší trasa měří od 6 do 100 km. Tak to raději nebude Anče říkat, kolik toho najedeme. To by bylo zase řečí, znáte to. „Bolí mě nožičky. A kdy už tam budeme…“. Kdybych ale jela sama, zvolím si trasu s názvem „Padesátka“. Ta by vedla na bájný vrch Blaník. Myslím ale, že nám bude bohatě stačit trasa kratší na Stražiště. To je přibližně těch 6 kilometrů. Po cestě bude moci Anča luštit různé kvízy a zúčastnit se soutěží, které pro děti budou po dobu akce připraveny. Na startu dostaneme tzv. Pochodníček, respektive záznamník, do kterého budeme sbírat na kontrolních stanovištích razítka a zapisovat časy příchodů. V cíli bude Aničku čekat diplom, odznak a pořádná porce guláše. Tak ten si vezmu asi taky ?. To by se jí mohlo líbit. Jenže co té mojí malé cácorce zabalím sebou na cestu? Vidím to na nějakou sušenku nebo spíš súšu, jak tomu říkáme. „Ani, co ti mám na zítra připravit na svačinu?“ raději se ptám, protože by se mi mohlo také stát, že to, co zabalím já zase nebude jíst dcera. „No, vezmi mi tohle“ a do ruky mi vrazí Emco Biskiti. „Ty chceš ovesné sušenky?“ „No, chci. Skvěle chutnají, a navíc mě baví jejich tvary smajlíků. Nejlepší jsou ty s čokoládou a kokosem!“ No, jasně, jasně…beru je do ruky a už je strkám do batůžku. Aspoň, že si vybrala něco zdravého. Obsahují totiž spoustu ovesných vloček a představují tak zdroj důležité vlákniny. A chutnat budou nejspíš i mne.Přidám tam ještě ale nějaké ovoce. A hlavně pití, to si musím napsat ?. Tak jsem na ten náš cyklovýlet zvědavá a vlastně se i dost těším. Mám takovéhle rychlé plánování ráda. A jaké máte zkušenosti s plánováním jednodenních akcí a výletů pro děti vy?
