Mámy spolu: „Maminky se nemusí s tolika věcmi potýkat samy.“

V letošním horkém zářijovém odpoledni jsme si se Zlatou Žahourkovou našly příjemné útočiště pro rozhovor ve stinné zahradě, která je součástí komunitního centra Pexeso. Již za pár měsíců zde začne pravidelné setkávání maminek a jejich novorozených dětí v mateřských skupinách Mámy spolu. Zlata Žahourková si podobnou péčí prošla s prvním synem, kterého porodila a do tří let vychovávala v Austrálii, kde tradice podpůrných mateřských skupin funguje již mnoho desítek let. V Česku porodila druhého syna a podobná služba jí ve zdejším systému velmi chyběla, a tak vznikla myšlenka založit Mámy spolu – mateřské skupiny.

Když se řekne mateřská skupina představím si nějaké místo, kde se mohou maminky s dětmi scházet. Děti si tam hrají, maminky případně něco vyrábějí. V mateřských skupinách Mámy spolu to ale takto fungovat nebude, že?

Je a ještě nějakou dobu pro nás bude velkou výzvou změnit vnímání veřejnosti, co to vlastně podpůrná mateřská skupina je a jak funguje. Je to podobné jako s dětskými skupinami, které před nějakými deseti lety také lidé tolik neznali a dnes už je běžné, že dítě místo do školky chodí do dětské skupiny. Ve zkratce – usilujeme o etablování konceptu mateřských skupin do českého prostředí. Ve spolupráci s odbornicemi z předních českých organizací, zabývajících se prevencí a péčí o miminko a ženu v perinatálním období, tj. v prvním roce života dítěte, jsme vytvořili komplexní poporodní kurz. Ten pokryje zásadní témata důležitá pro zdraví a pohodu novorozených dětí i maminek.

Kurz potrvá 12 měsíců a každý měsíc se otevře nový. Každý měsíc tedy začne nová mateřská skupina. V té se již několik týdnu po porodu setká maximálně 11 maminek se stejně starými dětmi. Každý měsíc se tedy ženy sejdou jednou? Jak dlouhé budou jednotlivé lekce?

Každé setkání potrvá 90 minut. První čtyři měsíce se budou lekce konat každé dva týdny. Přímo v rodinném centru Pexeso na Zbraslavi máme k dispozici nejen hezký a prostorný sál, kde budou lekce probíhat, ale také prostornou zahradu a dětskou hernu, kde mohou strávit čas starší sourozenci se svým hlídacím doprovodem. Od pátého měsíce dál pak budou setkání probíhat jednou za dva měsíce. Takto je to koncipované proto, že během prvních společných měsíců života s miminkem je opravdu hodně nových věcí a otázek, které se týkají nejen miminka samotného, ale i zdraví maminky a potažmo kvality života celé rodiny.

Zmínila jste starší sourozence, takže mateřské skupiny nejsou primárně určené pro prvorodičky?

Kurz je otevřen všem maminkám po porodu, protože zkušenosti i miminko jsou pokaždé jiné. Zároveň je velmi důležitý aspekt síťování a podpory, kterou mohou skupiny přinášet. Neřekla bych, že kurzy jsou důležité především kvůli vzdělávání a jen částečně kvůli síťování, ale naopak mi přijde, že oba aspekty jsou velmi vyvážené. V kurzech se bude diskutovat, sdílet, maminky si zde budou moci vzájemně dávat zpětnou vazbu a naslouchat si. Účastnice si také vytvoří skupinu na sociální síti, například na Facebooku, do které se mohou, ale nemusí zapojit a scházet se i mimo kurz.

Vy sama jste zažila péči mateřské skupiny Austrálii. Jak to tam v praxi probíhá?

Hned v porodnici se mě ptali, jestli jsem přihlášená do mateřské skupiny. Je to možnost, není to povinnost. Nic jsem o tom nevěděla, takže jsem předem dostala základní informace. Ve skupině, která je organizovaná místním rodinným centrem, se scházejí ženy s miminky z nejbližšího okolí, aby nemusely dojíždět daleko. Přihlásila jsem se a hned mi dali termín prvního setkání. V prvních dnech po porodu docházela přímo k nám domů porodní asistentka, která byla zároveň laktační poradkyní a dva týdny po porodu jsem se připojila ke své místní mateřské skupině, kterou vedly komunitní porodní asistentky. To znamená, že kromě pravidelných návštěv u pediatra, se kterým jsem řešila prospívání dítěte, očkování a podobně, přebrala preventivní, podpůrnou a komunitní úlohu právě podpůrná mateřská skupina. Díky informacím nabytým od odbornic a skupině maminek stejně starých dětí jsem získala nejenom cenné rady a tipy, ale také sebevědomí a pocit kontroly nad každodenními výzvami. Věděla jsem, že když budu mít problém, budu mít na koho se obrátit. Většina maminek mi dá za pravdu, že i když jsou tatínci nebo jiné blízké osoby maximálně nápomocné, těžko mohou zcela pochopit nevyspalou, rozbolavělou a nejistou ženu po porodu, která se snaží novou mateřskou roli zvládnout na jedničku.

V Česku velkou část péče, kterou jste popsala, musí zastat samotní pediatři, případně gynekologové. Dokážu si představit, že v zahraničí mohou mateřské skupiny hrát důležitou úlohu právě v otázkách prevence. Je to tak?

Jednoznačně. Světová zdravotnická organizace uznává speciální úlohu podpůrných mateřských skupin – liší se od zdravotních služeb a zdravotníků, ale zároveň jejich úlohu vhodně doplňují. V systému, kde podpůrné mateřské skupiny fungují, je jejich pozitivní dopad celospolečenský. Mnoho zdravotních, vývojových nebo i sociálních problémů dokáží podchytit ve velmi raném věku dítěte. Je logické, že když se maminka dostane k odborníkovi dříve než později, tak náklady na případnou zdravotní péči jsou mnohem menší.

Pediatři v Česku musí pokrýt ohromnou škálu problematik týkajících se zdraví a péče o novorozence, a zároveň často nemají dostatečnou kapacitu či zázemí. Fakticky s maminkami řeší „pouze“ prospívání dítěte, ale na téma prevence a kvality života už opravdu nezbývá prostor. Stejně tak vnímám jako nedostačující péči o ženu po porodu. Čerstvé maminky často své potřeby či zdravotní komplikace vůbec neřeší, protože na to prostě není čas. Často vyhledají odbornou pomoc až v momentě, kdy je problém rozvinutý a má navíc negativní dopad na jejich mateřskou roli a vztah k dítěti. Příkladem mohou být různé fyziologické či psychické poporodní komplikace, které se ženy často snaží zvládnout samy. Navíc přínos mateřských skupin netkví jenom v předávání důležitých znalostí ve správný čas, ale také v „obyčejné“ vzájemné podpoře.

Pomohly vám zkušenosti z mateřské skupiny i v péči o druhého syna?

Musím se přiznat, že jsem většinu praktických rad bohužel zapomněla, a přitom by se mi nejednou hodily. Nicméně po sedmi letech, v jiném prostředí, s jiným miminkem a novými problémy, jsem si to nedokázala spojit. Po odchodu z porodnice jsem byla hozená do vody a kromě pediatra nebyl nikdo další, na koho se obrátit. Potýkala jsem se s novými situacemi a také komplikacemi. Nedařilo se mi například dostatečně kojit. Naše paní pediatrička, která je skvělá a v žádném případě bych jí nevyměnila, mi například ve 3. měsíci navrhla jako variantu řešení nedostatku mléka umělou výživu, a tak jsem to udělala. Navíc syn dostal umělý příkrm hned v porodnici, takže se mi to zdálo jako logické řešení. Pokud bych měla možnost problematiku s někým probrat obsáhleji a někdo by mě podpořil sdílením úspěchů dalších maminek, tak věřím, že bych zabojovala víc. S prvním synem jsem se v rámci programu mateřských skupin setkávala s laktační poradkyni, která sledovala naše kojící techniky a radila, co můžu dělat lépe. Bohužel varianta konzultace s laktační poradkyní mě při spánkové deprivaci a denním kolotoči povinností vůbec nenapadla! Taky bych se asi bála jen tak googlit a zvát si k miminku někoho bez doporučení.

Taková péče je i v Čechách možná, ale stále je to něco speciálního, o co si musí žena říct a sama si to vyjednat…

Ano, v Austrálii jsem měla takovou pomoc přímo naservírovanou, nemusela jsem se tolik stresovat a vymýšlet. Mám například celoživotní strach z dětí dusících se jídlem, ale když jsme s prvním synem začínali s příkrmy, nemusela jsem se strachovat, jak to zvládnu. Dostala jsem během lekce mateřské skupiny konkrétní rady, postupy a doporučení a například i dobrý kontakt na kurz první pomoci, abych mohla být více v klidu. Všechny doporučené kroky jsem udělala a velmi mi to pomohlo.

Mluvíte vlastně o úplně konkrétních praktických radách, které vám ale ve výsledku především psychicky ulevily…

Ano, a i proto mají Mámy spolu motto – spokojená, sebevědomá a zdravá maminka i dítě. Ono to sebevědomí s psychikou velmi souvisí a pokud žena nemá pocit kontroly nad tím, co se děje a nad zdravím a bezpečím svého miminka i jí samotné, pak může přijít pocit bezmoci až paniky, kdy člověk nedokáže dělat racionální rozhodnutí. Přesně to jsem prožívala okolo kojení mladšího syna. Byla jsem ve stavu, kdy už jsem nedokázala vnímat nic jiného než kojení a váhu. Navíc s druhým dítětem se volný čas smrskl na minimum a neměla jsem tak možnost se stoprocentně zaměřit na novorozené miminko. Potřebovala jsem podporu někoho, kdo zažívá stejné situace. Partner chodil do práce, většina mých kamarádek měla v té době už starší děti a na mě začal dopadat strašák mnoha čerstvých maminek – sociální izolace. Ta se ještě znásobila po našem přestěhování mimo Prahu. Díky mé zkušenosti z Austrálie a mateřskými skupinami vím, že to jde i jinak a maminky se nemusí s tolika věcmi potýkat samy.

Popsala jste mi, jak podpůrné mateřské skupiny fungují v zahraničí. Jak se něco podobného buduje v Česku, kde zatím podobná služba tradici nemá? Jak jste to celé začala dávat dohromady?

Myšlenku jsem začala rozvíjet přibližně před rokem s kamarádkou Renátou Pospíšilovou, klinickou bioanalytičkou, maminkou čtyř dětí a nadšenkyní do inovativních komunitních projektů pro maminky a nejmenší děti – sama ve svém nabitém programu ještě hlídá děti a vede dětské kroužky. Následně se náš tým začal rozšiřovat a naše sdílené know-how je teď široké: komunitní projekty, předporodní, porodní i poporodní péče, work-life balance, propojení ziskového a neziskového sektoru, marketing, komunikace ad. Náš tým má navíc stejný myšlenkový základ, na kterém je také založený Etický kodex mateřských skupin. Hlavním principem je vzájemná úcta, respekt a nehodnocení.

Jaké organizace zatím Mámy spolu podpořily? Můžete už nyní prozradit témata některých lekcí?

Našimi partnery jsou organizace, které se dlouhodobě věnují zdravotní prevenci u novorozenců a žen po porodu a kvalitě jejich života. Našimi odbornými partnery jsou např. Mamila – Poradenství při kojení, Unie porodních asistentek (UNIPA), Aperio – Společnost pro zdravérodičovství, Asociace klinických logopedů ČR, Replug.me nebo Marter – Rodičovská není brzda. A další odborné organizace se do projektu stále připojují. Jsou to také partneři, kteří již často koncept mateřských skupin znají ze zahraničí a chápou jejich nezastupitelnou úlohu při poskytování péče o ženu a dítě po porodu.

Co se týká pokrytých témat, škála bude široká. Máme páteřní témata, kopírující na model ze zahraničí, jako kojení, bezpečná manipulace s miminkem, bonding, základy péče o miminko, vyvážená strava maminky po porodu a při kojení, režim rodiny s miminkem, psychické zdraví maminek v perinatálním období, prevence zdraví a život ohrožujících situací u nejmenších dětí, zdravý psychomotorický vývoj dítěte, návrat k fyzické síle a zdraví ženy po porodu, kdy a jak začít s příkrmy, správný vývoj hrubé a jemné motoriky u dětí a mnoho dalších. Kompletní seznam lekcí zájemkyně najdou na našem webu.

Do lekcí chcete zároveň zařadit i témata, která s rodinným životem s miminkem souvisí v širším kontextu. Zaujala mě prevence vzniku závislosti na digitálních médiích.

To považujeme za velmi aktuální téma, které dnes rodiče často řeší. Již jsem zmínila spolupráci s organizací Replug.me, která se právě prevenci vzniku závislostí na digitálních médiích věnuje. Také jejich lektorky budou součástí kurzů.

Zahrneme ale také další rozšiřující témata jako jsou například změna dynamiky vztahů v rodině po narození dítěte, pracovně-právní rámec rodičovství, rozvojové kariérní poradenství pro ženy na rodičovské dovolené a další.

Občas se bohužel stává, že od různých odborníků dostávají lidé často i protichůdné rady. Jak se chcete vyhnout tomu, aby se informace od jednotlivých odborníků, kteří se do projektu Mámy spolu zapojí, nějak zásadně nelišily a třeba si i neprotiřečily?

Témata jednotlivých lekcí vždy pokrývají odbornice z domovských organizací. Ty hovoří k tématům jako je kojení nebo péče o miminko, a pak jsou relativně oddělené vstupy jako například diskutované Replug.me. Nemělo by proto k překrývání témat docházet.

V ideálním případě to bude probíhat (podle vzoru ze zahraničí) tak, že komunitní porodní asistentka, která často vykonává také profesi laktační poradkyně, bude klíčovou osobou a jakousi průvodkyní jednotlivých skupin. Každá skupina bude mít svou vlastní. První měsíce se maminky budou setkávat hlavně s touto osobou a až v pozdějších lekcích budou postupně přibývat jiná témata i osobnosti, které je budou prezentovat.

Je už pro případné zájemkyně spuštěna registrace? Začínají se kurzy plnit?

Registrace už jsou na webu rodinného centra Pexeso spuštěny. Maminky nejprve na našem webu mamyspolu.cz podle jednoduché tabulky a termínu porodu určí start své mateřské skupiny a následně se na webu centra Pexeso zaregistrují. První mateřská skupina bude spuštěná v lednu, takže ženy, které jsou nyní těhotné a mají termín porodu od poloviny prosince do poloviny ledna, se již mohou do této historicky první skupiny přihlásit. Nicméně již máme vypsané kurzy až do dubna a další průběžně vypisujeme tak, jak maminky těhotní. Maminky mají možnost se po porodu do kurzu zapojit buďto velmi brzy nebo až po 35 dnech – tedy přibližně na konci šestinedělí. Hranice 35 dní je pevně daná, protože program, který bude probíhat během celého roku, reflektuje aktuální věk a potřeby miminek a maminek, podle toho, co právě řeší. Ideálně tak, aby se informace k maminkách dostala dříve, než problematiku začnou v praxi řešit.

Přijde mi, že v Čechách je stále hodně ctěné pravidlo šestinedělí coby období, kdy maminka s miminkem mají být v klidu doma a nikam moc nechodit. Nebojíte se, že právě to může hodně žen od kurzů odradit?

Z předběžných průzkumů, které jsme pro Mámy spolu dělali, se ukázalo, že 50 % maminek mělo zájem začít chodit mezi lidi dva až tři týdny po porodu. Druhá polovina dotázaných preferovala společnost právě až po konci šestinedělí. Proto jsme kurz koncipovali tak, aby bylo možné se do něj přihlásit i těsně s koncem šestinedělí. Tohle rozhodování  nakonec také nejspíše hodně ovlivní i skutečnost, zda se miminko narodí v zimě nebo v létě a případně kolikáté dítě to bude.

Už jste zmínila hlavní princip vzájemné úcty, respektu a nehodnocení. Jak se chcete vyhnout riziku, aby se některé maminky necítily být zavalené informacemi nebo třeba necítily selhání, když některá doporučení nebudou v praxi uplatňovat?

To bych velmi ráda zmínila – všechny lektorky, zapojené do programu, budou prezentovat nejnovější poznatky, zjištění a doporučení, ale finální rozhodnutí bude vždy na samotné mamince. V žádném případě nikdo nebude plnit nějaké úkoly. Je to tak, aby vědomé rozhodnutí udělala každá žena sama, i na základě informací, které získá právě na našich lekcích. Cíl projektu Mámy spolu je jasný. Spokojené, sebevědomé a zdravé maminky a děti i v náročném poporodním období.

Více o projektu Mámy spolu najdete na webu nebo Facebooku.