1
Patříte k těm šťastlivcům, kterým vždycky usne dítě do 5 minut po uložení do postýlky? Nebo se každý večer hodinu pokoušíte o nemožné, až odpadnete skoro ve stejný čas jako váš miláček? Chcete vědět, jak uspávají jiné maminky? Přečtěte si náš článek a zjistíte, že téma usínání dětí řeší snad každá maminka a že v tom uspávacím maratonu rozhodně nejste samy.
Sdílej článek
1
Tenhle článek jsem se rozhodla napsat hlavně kvůli sobě, protože jsem měla pochyby, zda ve výchově nedělám něco špatně. Můj roční syn každý večer usíná plus mínus ve stejný čas, ale nedokáže usnout u sebe v postýlce, nýbrž u mě v posteli na velkém polštáři. Poté ho přendám do jeho postýlky, kde většinou spí už celou noc. Samozřejmě starší generace kolem mě mi říká, že dělám něco špatně, protože dřív se dalo dítě do postýlky a prostě spalo. Dnešní matky s tím prý dělají zbytečné ciráty a pak se diví, že jim dítě nespí, jak má. Proto jsem se rozhodla poptat se ve svém okolí a posbírat „uspávací“ rady.
A upřímně jsem byla hodně překvapená, když mi z deseti matek kamarádek devět odpovědělo, že si prochází nebo prošly něčím podobným. Takže by se dalo říct, že pokud vám dítě nespí do 5 minut od uložení v dětské postýlce, nejste výjimkou. Právě naopak. Proto jsem nahlédla do odborné literatury, poptala se pediatrů i dalších rodičů a dala dohromady rady, které by vám mohly fungovat. Sama je nyní také aplikuji a jsem zvědavá, zda se mi podaří nějaký uspávací pokrok.
1/ Rituál není jen mantra, ale nutnost!
Rituály jsou opravdu nezbytné. Vím, že někdo je zaměňuje se stereotypem, kterému se chce ve svém životě vyhnout. Ale upřímně, děti mají rády stereotyp. Jsou rády, že ví, co bude následovat a jak se mají v daný moment chovat. To vám potvrdí snad i každý pedagog. U nás zafungoval trojboj – Večerníček, koupání, Mravenčí ukolébavka. Pak už je jasné, že se jde spát… To, kde usne, ale zatím ovlivnit neumím…
2/ Postupné zklidnění
To je věc, se kterou maminky v mém okolí hodně bojují. Bohužel jim s tím často moc nepomáhají další členové rodiny. Manžel nebo partner přijde z práce a pak děti rozdovádí tak, že usnout prostě nechtějí nebo jsou tak rozjeté, že ani nemůžou. Proto se obecně doporučuje zařadit před spaním zklidňující aktivity jako čtení pohádky, zpívání ukolébavky nebo i koukání na Večerníček. A pokud se to nepodaří, tak ať si křiklouny uspává otec, co myslíte?
3/ Prostředí pro spánek
Prostředí pro spánek je důležité, to ví každý. I tak prý jako rodiče děláme často chyby, které si ani neuvědomujeme. V mém případě to byla teplota místnosti. Zejména v zimě mi bylo stále chladno, a tak jsem topila jak o život, dokud v místnosti nebylo aspoň 23 stupňů. Myslela jsem si, že je to fajn i pro syna, který se věčně odkopává a spí bez přikrývky. Mně se tak spalo dobře, ale syn se neustále budil a převaloval a vlastně nemohl hrozně dlouho ani zabrat a usnout. Pořád jsem nerozuměla tomu, proč… Vždyť jsem vyvětrala, rituály probíhají pořád stejně, nic není jinak, tak jak to, že nespí? Jednou jsme jeli ke známým, kteří v místnosti, kde spí, měli 19 stupňů a na můj vkus zimu. A víte co? Moje dítě spalo celou noc a usínání proběhlo tak rychle, že jsem byla až překvapená. Takže určitě doporučuji teplotu na spaní kolem 19 – 21 stupňů. U nás to teď opravdu funguje.
4/ Spinkací kamarádi
Myslím si, že každému se lépe usíná, když ho někdo objímá. Proto se ani nedivím, že syn raději usíná v posteli na polštáři, kde jsem u něj a obejmu ho. Usne sice do 5 minut, ale babičky tvrdí: „Ušila sis na sebe bič“. A je to asi pravda, jinak už totiž syn ani neusne. Aktuálně zkouším metodu, kdy místo mě mu dám do postele velkého medvídka, který má „suplovat“ mé objetí. Zatím se nám to povedlo párkrát, tak uvidím, zda to nakonec bude ta správná cesta. Ale upřímně i já mám ráda ty chvilky, kdy spolu usínáme v objetí.
5/ Metoda našich babiček
Pak je metoda, ke které jsem zatím nedostala odvahu. Pokud ale nezabere spinkací kamarád, tak se k ní asi brzy uchýlím. Prý mohu změnit stávající rituál usínání ve velké posteli tím, že budu vytrvalá a zavedu rituál jiný. Položím dítě do jeho postýlky, zazpívám Mravenčí ukolébavku, dám pusu a řeknu dobrou noc. Pokud se probere, začne hopsat v posteli nebo třeba brečet, mám ho nechat. Přijít za 5 minut, pohladit, říct, že se jde spát a zase odejít. A tohle prý pořád dokola, dokud neusne sám ve své postýlce. Když to údajně budu dělat 14 dnů, tak se to naučí a bude už usínat normálně. V dostupné literatuře jsem našla, že se ta metoda jmenuje Estvillova a má dokonce popsané, v jakých časových intervalech se vracet za dítětem k postýlce. Ale upřímně, zatím bych dala spíše na svůj pocit a mateřskou intuici. Tak třeba až to někdy v budoucnu vyzkouším, tak vám zase napíšu, jak se mi to povedlo.
A co vy? Jak se vám daří uspávat děti? Napište mi do komentářů.
