Prázdniny jsou plné nových dobrodružství. Pro mnoho dětí ale znamenají také první delší odloučení od rodičů – třeba při letním táboře nebo pobytu u prarodičů.
Sdílej článek
Zatímco některé děti odjíždějí s nadšením, jiné trápí obavy a stesk. Dobrou zprávou je, že se na odloučení dá připravit. A často jsou to právě rodiče, kdo může dítěti pomoci nejvíc.
- Začněte s přípravou včas
O táboře nebo pobytu u příbuzných mluvte s dítětem dopředu. Vyprávějte mu, co ho čeká, co bude dělat, jak bude vypadat běžný den nebo kde bude spát. Nejde o to dítě zahltit informacemi, ale udělat z odjezdu něco přirozeného. Čím známější situace pro něj bude, tím méně prostoru zůstane pro obavy. Naopak vznikne prostor pro těšení. Pomoci mohou i vaše vlastní vzpomínky na prázdniny v dětství nebo zážitky z prvního tábora.
- Neříkejte: „Neboj, nebude se ti stýskat.“
Stesk je úplně normální. Stejně jako strach nebo nervozita. Místo ujišťování, že se nic takového nestane, zkuste říct:
„Je možné, že se ti bude chvíli stýskat. To se občas stává skoro každému. A víš co? Většinou to za chvíli přejde, protože přijde nějaká zábava nebo si najdeš nové kamarády.“
Psychologové doporučují emoce nezlehčovat ani nepopírat. Mnohem více dítěti pomůže, když bude vědět, že jeho pocity jsou úplně normální.
- Trénujte odloučení postupně
Pokud dítě nikdy nespalo mimo domov, nemusí být týdenní tábor tím nejlepším prvním krokem. Zkuste začít menšími výzvami – přespáním u babičky, kamaráda nebo víkendem u příbuzných. Dítě si postupně ověří, že odloučení zvládne a že se rodiče vždy vrátí.
- Nepřenášejte na dítě vlastní obavy
Děti velmi dobře poznají, když jsou rodiče nervózní. Věty jako: „Bude mi hrozně smutno.“ nebo „Nevím, jak to bez tebe zvládnu.“ v nich mohou vyvolat pocit, že musí uklidňovat rodiče místo toho, aby si užívaly vlastní dobrodružství.
Při loučení proto zkuste působit klidně a s důvěrou. I když se vám bude možná trochu svírat žaludek.
- Loučení neprotahujte
Mnoho rodičů má pocit, že dlouhé objímání dítě uklidní. Často je to ale přesně naopak. Rozlučte se s úsměvem, dejte pusu, obejměte se a dítě předejte vedoucím nebo prarodičům. Čím delší loučení, tím těžší bývá samotný odchod. Pokud dítě odjíždí na tábor autobusem, klidně mu ještě zamávejte při odjezdu.
- Psát ano. Volat? Většinou raději ne.
Dopis nebo pohled dokáže dítě potěšit. Pište ale hlavně o pozitivních věcech.
Místo věty:
„Doma je bez tebe hrozné ticho a moc nám chybíš.“
napište raději:
„Jsme zvědaví, co všechno jsi už zažil. Těšíme se, až nám budeš vyprávět o nových kamarádech.“
Do obálky můžete přidat i drobnou sladkost nebo maličkost, o kterou se dítě bude moci podělit s kamarády.
Většina dětských psychologů i zkušených vedoucích se shoduje, že pravidelné telefonáty bývají spíše na škodu. Dítě, které si celý den tábor užívá, se po hovoru s rodiči často rozpláče a stesk se znovu vrátí. Pokud tábor telefonování nedoporučuje, má to svůj důvod. Výjimkou jsou samozřejmě zdravotní nebo jiné vážné situace.
Pokud je dítě u prarodičů, telefonování samozřejmě není problém. Vyplatí se ale nejprve napsat zprávu a domluvit vhodný čas. Mohlo by se totiž stát, že dítě právě nadšeně běhá po zahradě nebo si hraje, a telefonát ho zbytečně vytrhne z dění.
- Když přijde stesk
Stesk se nejčastěji objevuje večer před spaním nebo během prvních dvou až tří dnů. Je to naprosto normální a ve většině případů během krátké doby odezní.
Pomoci mohou drobnosti:
- oblíbený plyšák
- malá rodinná fotografie
- krátký vzkaz schovaný v kufru
Nejde o to, aby dítě myslelo na domov celý den. Důležité je, aby mělo něco, co mu dodá pocit bezpečí, když to bude potřebovat.
- Nevyzvedávejte dítě při prvním telefonátu se slzami
Asi nejtěžší rada pro každého rodiče. Pokud vám dítě napíše nebo zavolá, že chce domů, neznamená to automaticky, že je potřeba okamžitě přijet.
Psychologové upozorňují, že pokud dítě odjede při prvním projevu stesku, může si odnést zkušenost, že nepříjemným situacím není potřeba čelit. Když ale stesk překoná, získá naopak velkou dávku sebevědomí a důvěry ve vlastní schopnosti.
Pokud si nejste jistí, vždy nejprve zavolejte vedoucímu nebo prarodičům a zjistěte, jak dítě funguje během dne. Často se totiž ukáže, že přes den si tábor naplno užívá a smutno je mu jen večer.
- Po návratu hlavně poslouchejte
Možná čekáte dlouhé vyprávění hned po příjezdu. Jenže dítě může být unavené a plné dojmů. Dejte mu čas.
Místo otázky:
„Stýskalo se ti?“
zkuste raději:
- „Co tě nejvíc bavilo?“
- „S kým ses skamarádil?“
- „Na co budeš nejraději vzpomínat?“
Pomůžete dítěti vracet se především k hezkým zážitkům a zároveň posílíte jeho pocit, že první větší odloučení zvládlo.
