Jako dítě jsem měla odpor ke všemu, co bylo potřeba dělat povinně a pravidelně. A dnes nadšeně pročítám všechny články a posty na sociálních sítích, které se týkají rutin ranních, večerních, úklidových, kosmetických a jakýchkoliv dalších. V čem vlastně spočívá jejich kouzlo?
Sdílej článek
Denní rutiny jako autopilot
Jejich účelem není člověka otrávit tím, co všechno musí, ale naopak zjednodušit mu den a zbavit ho přemýšlení, co dřív. Například po ránu, kdy bez první kávy skoro nedokážu říct, jak se jmenuji, mi pevně daný seznam činností dodává určitou jistotu.
Taky vím, že když večer splním své kolečko povinností, je to sice trochu otrava, ale moje ráno bude o to příjemnější. Je hezké vědět, že snídani si budu chystat ve voňavé a čisté kuchyni, protože jsem všechno naskládala do myčky už večer. Naopak pohled na přeplněný dřez dokázal zkazit den i většímu optimistovi, než jsem já.
Co by taková rutina měla obsahovat?
Důležité je hlavně to, že díky ní odpadne obvyklé přemýšlení nad tím, kde začít. Pocit zahlcenosti mnoha možnostmi a úkoly má na většinu lid ten efekt, že ve finále neudělají vůbec nic a promrhají spoustu času, který by jinak mohli věnovat zábavě, rodině nebo třeba vzdělávání.
Já sama každé ráno začínám tím, že ustelu postel. Při pohledu na poskládanou peřinu mám hned pocit, že jsem už něco udělala. Poté je čas na “desetiminutovku”, můj malý trik. Spočívá v tom, že si na telefonu spustím stopky a během deseti minut posbírám a uklidím co nejvíce poházených předmětů.
Výsledky se dostaví
Napřed mi to připadalo trochu jako na vojně, po čase jsem ale zjistila, že jakmile jsem si rutinu přijala za svou, uvolnil se mi obrovský kus duševní kapacity. To, co na první pohled vypadá jako dril, vám ve skutečnosti umožní věnovat svou pozornost mnohem kreativnějším a zábavnějším věcem. A to je něco, co (alespoň podle mě) stojí za to!
Jak vypadá vaše nejoblíbenější denní rutina?
