Je to u vás také tak? Přílítnete z práce, nestíháte, dítě pobíhá divoce po bytě, začnete vařit večeři, myslet na svačinu na zítra, na nákupní seznam na pozítří, do toho volá kamarádka a textuje manžel, že už se na vás oba za chvíli těší? Fakt potřebujete, aby dítě už přestalo povykovat a šlo vám pomoct aspoň s příbory. Požádáte ho o to a místo nadšeného souhlasu a otevření příborníku se ozve protivné „a prooooč?!“.
Sdílej článek
A v ten okamžik začnete vřít víc než voda na sporáku. Zde se dostáváte do jedné z nejtěžších rodičovských situací. Jak zvládnout vztek s grácií a vyhnout se tzv. toxické komunikaci?
Častá, ale naprosto nevhodná reakce na vztek vašeho dítěte je váš vlastní vztek. Uvědomte si, že děti se učí napodobováním svých nejbližších, a pokud na vás reagují vztekle, zřejmě to už někde viděly a zažily. Zejména ve chvílích vysoké zátěže je velmi jednoduché odpovědět dítěti „uděláš to, protože to říkám“. Tato reakce nevyžaduje žádné dlouhé zamyšlení nad situací, je poměrně úderná, ale zcela zavírá dveře k jakékoliv komunikaci. Další reakcí, ovšem také zcela míjející laskavý rejstřík, může být typické vyhrožování („Jestli ty příbory nevyndáš, nedostaneš najíst!“) nebo obviňování („No ty seš teda synáček, smrade mrňavej!“) či dovolávání se autority („Počkej, až přijde táta!“). Dovolávání se vnější autority ve chvíli, kdy máme být dobrým a milujícím rodičem, nám předvedl pan Erben v básni Polednice velmi výstižně a všichni víme, jak to dopadlo. Ne, nedovolávejte se ničeho, z čeho by dítě mohlo mít strach, svůj aktuální stav (a stav dítěte) tím jen zhoršíte a zaděláváte si na problémy v budoucnu.
Jak ale z takové situace ven? V prvé řadě je třeba se zbavit nahromaděného stresu, který ve vás číhá. Vy se musíte uklidnit, i když to jde v krizovém momentě velmi těžko. Nejjednodušší a funkční způsob je nádech a výdech, zklidnění a počítání do (kolika chcete – co máte vyzkoušeno). Techniky zklidňování a zmírňování stresu je dobré mít nacvičené dopředu, v klíčové situaci jako když je najdete.
A jaká by tedy měla být správná reakce na to protivné dítě?
Zejména laskavá, která nebrání vzájemné komunikaci. Ukažte dítěti, že chápete, že jste ho svým pokynem vytrhli ze hry, dokažte mu, že nejste nepřítel. „Já vím, že se ti asi nechce, chápu tě, ale uděláš mi radost, když mi pomůžeš, ano?“ Pokud to řeknete vlídným hlasem a ještě na úrovni jeho očí, mělo by to vyjít. Pokud bude i nadále mrčet, sáhněte do regálu her a fantazie. „Opravdu se ti nechce vytáhnout tlustou paní Lžíci? Ona už má na tu polívku fakt chuť! Dáš si taky?“
A jakmile usednete ke společnému rodinnému stolu, nezapomeňte pomoc vašeho malého šikuly náležitě a nahlas ocenit.
