S infektologem Petrem Smejkalem o očkování i o otcích u porodu

MUDr. Petr Smejkal

Stojíme na začátku období respiračních chorob. Která varianta coronaviru nám tu teď létá vzduchem a máme se jí stále bát?

Aktuálně to je ta lepší varianta, a to omikron. Lidi budu smrkat a kýchat, ale pokud budou očkováni, tak je to vše. Tato varianta zatím nezatěžuje nemocnice, i když současně musím říci, že čísla nakažených stoupají, jen včera (4. října 2022 – pozn. autorky) zemřelo s covidem-19 v naší zemi devět lidí, a to není malé číslo.

Předpokládáš, že by nám omikron působil opět komplikace v běžném životě?

Virus naráží na imunitu v populaci a už rok se moc nezměnil, máme stále variantu omikron. Toho jsme dosáhli díky proočkovanosti. Lidé si ovšem neuvědomují, že očkování dvěma dávkami nestačí. Je třeba dávka posilující, tzv. booster. Lidé mají pocit, že po dvou dávkách mají ukončené očkování. Z formálního hlediska ano, dostanete certifikát. Ovšem z pohledu situace podzimu 2022 říkám, že lidem se dvěma dávkami po osmi měsících imunita zase klesá a očkování dvěma dávkami je vlastně neukončené.

Doporučuješ tedy se nechat nyní očkovat?

Zcela určitě je nyní čas na posilující dávku. Nyní se očkuje novou vakcínou, která je účinná proti poslední variantě mutací a více chrání i proti samotnému nakažení, snižuje jeho pravděpodobnost.

V ČR se mohou nechat očkovat i děti od 6 do 15 let. Rodičů, kteří nechali očkovat své děti, jsou v Česku asi 4 %. Máme již nějaká data, která by nám ukazovala, zda vakcíny byly a jsou bezpečné?

Vakcíny jsou zcela bezpečné. Dětem do 12 let stačí jedna posilující dávka, adolescenti by měli mít už dvě posilující dávky. Ani u nás, ani ve světě se neukazuje, že by byly nějaké vedlejší negativní účinky na zdraví. Máme dvouletou zkušenost s prvními dávkami, u dětí roční a čas je prověrka toho, že žádné dlouhodobé nežádoucí účinky zde nejsou. To je dost dlouhá doba na to, abychom odmítli nesmyslná strašení, která zde létala vzduchem.

Jsou děti cílovou skupinou varianty omikron?

Nejsou, ale nevyhýbá se jim. Varianta delta ovšem byla. Multisystémový zánětlivý syndrom (tzv. PIMS – poznámka autorky) se u dětí objevoval po covidu v minulých letech a způsoboval velmi závažné stavy. Covid se tím bohužel dostal na první místo příčin úmrtí dětí na infekční onemocnění. Přesto bych i u omikronu všem rodičům očkování doporučil, pokud jejich děti dosáhly 5. roku věku. Informujte se u svých pediatrů.

Lze očkovat najednou proti chřipce i covidu-19? Je rozdíl u dětí nebo u těhotných žen?

Klidně obojí zároveň, není v tom žádný problém. Týká se to jak dospělých, tak dětí. U těhotných žen ve 2. a 3. trimestru bych velmi doporučil očkovat kvůli ochraně plodu v době porodu. Pokud ženy v průběhu těhotenství covidem-19 onemocní, zvyšují se významně zdravotní rizika pro matku i plod. Když rodí covid pozitivní žena, tak je zvýšené riziko trombózy a postižení plic. Nízká hladina kyslíku v těle covidové matky je pro plod logický problém.

Chrání očkovací vakcína i novorozence?

Ano, stejně jako všechna očkování, i vakcína proti covidu-19 přechází placentou z matky na plod a pár měsíců dítě chrání. Přijde mi trošku úsměvné, že některé matky se očkování v těhotenství zuby nehty brání, ale na druhou stranu jsou schopny stravovat se v rychlých občerstveních, jíst karcinogenní uzeniny ze stánku nebo bagety na benzinkách, v těch nejhorších případech dokonce kouří nebo pijí.

Důvěra některých rodičů v očkování, nejen proti covidu-19, ale např. i proti dalším dětským chorobám, klesá, proč tomu tak je?

Setkal jsem se s názorem rodičů, že je to kvůli tomu, že ty nemoci v Česku zkrátka nejsou, neexistují. Kdo tu kdy viděl záškrt nebo dětskou obrnu? Další mýtus je, že lidé dnes slepě věří, že pouze správnou životosprávou a souladem s přírodou lze výdobytky medicíny úplně odhodit a zůstat zdravý. Tomu já vůbec nerozumím, proč se někdo chce vracet do středověku a dobrovolně se vzdát všeho, čeho lidstvo dosáhlo? Lidi mají tendenci nedůvěřovat tomu, co sami neviděli nebo nezažili. Lidi nikdy neviděli pacienta na ventilátoru. Neviděli člověka s dětskou obrnou. Neviděli záškrt a závěr je, že proto nenechají své dítě očkovat? Vždyť to nedává smysl.

Je třeba se aktuálně obávat přílivu infekcí od imigrantů z Ukrajiny nebo třeba Sýrie? Mnoho rodičů trpělo obavami před začátkem školního roku.

Přílivu migrantů ze Sýrie v souvislosti s infekcemi bych se určitě neobával, Syřani mají velmi dobrý systém očkování. Chtěl bych všechny ubezpečit, že toto se u nás velmi sleduje a import závažných infekcí nebyl popsán, určitě ne dětmi z Ukrajiny. Jejich děti jsou očkované proti tuberkulóze, menší proočkovanost mají na spalničky, ale to není velký problém. Děti bez dokumentace čeští lékaři doočkovali, není to problém. Ale hlavně nyní jsme již daleko po inkubační době a nic nám tak od nich opravdu nehrozí.

V době pandemie covidu-19 jsme se s tebou častou setkávali na televizní obrazovce, a jednu dobu se o tobě dokonce mluvilo jako o možném novém ministru zdravotnictví. Jak ses od nemocničních lůžek dostal až téměř na ministerstvo?

Já jsem dobrý v tom, že znám dost lidí a umím je dávat dohromady. Tak vznikl MeSES (Mezioborová skupina pro epidemické situace – pozn. autorky). To je můj příspěvek pandemii, já jsem je prostě propojil s establishmentem. Premiér Babiš později nazřel, že bych měl být tváří pandemie a křeslo mi skutečně nabídl. Ale já nechtěl být podřízeným tohoto premiéra, a navíc na šest měsíců. Vize a představy o limitech českého zdravotnictví ale mám a rád bych přispěl k posouvání spousty věcí kupředu.

Můžeš být konkrétní?

Já jsem infektolog, a tak mě zajímají infekce spojené se zdravotní péčí. Například že jdeš do nemocnice na plánovanou operaci a během hospitalizace se nakazíš, třeba covidem od ošetřujícího personálu.

V systému existuje stále fyzická bariéra v tom, že infekční oddělení se v 50. letech stavěla vždy až někde na konci tunelu v budově nemocnice, lidé se tam báli chodit a rozhodně tam nechtěli skončit. To je špatně. Není cílem postrkat infekční pacienty do jedné noclehárny, cesta je mít na všech odděleních jednolůžka se speciálním režimem a k dispozici lékaře – nemocničního epidemiologa. Ten nejen léčí konkrétní pacienty, ale řeší i podávání antibiotik, resistence na antibiotika, vytváří plány prevence atp. Infekcím spojeným se zdravotní péčí se dá preventivně předcházet, ale je třeba se tomu intenzivně věnovat.

Kdo by měl hradit léčbu nemocí, které se objeví jako následek hospitalizace?

No to je dobrá otázka. V USA pojišťovny odmítnou zaplatit za léčbu, pokud se pacient v průběhu hospitalizace v nemocnici nakazil. Doléčení pak jde na účet příslušné nemocnice. V ČR to bude vždy pojišťovna. Hovořilo se o neproplácení péče za covidem-19 nakažené neočkované pacienty, když je prevence dostupná, doporučovaná státem a pro pacienta zdarma. Nemyslím ale, že by u nás na tuto změnu bylo dost odvahy. V Čechách je vůbec problémem poměrně dlouhá doba hospitalizace. Nemocnice se tomu nebrání, protože za každého ležícího pacienta vyinkasují peníze od pojišťoven. Ale to jde proti selskému rozumu, každý ví, že člověk se lépe zotaví doma. Zavřít člověka v nemocnici máte tehdy, pokud je ohrožen na životě, potřebuje operaci nebo intenzivní péči.

Co dalšího bys chtěl změnit?

Třeba nechat zveřejňovat data, statistiky. Proč by si pacient nemohl na webu nemocnice přečíst, kolik bylo provedeno endoprotéz, kolik skončilo infekcí, kolik porodů skončilo císařem, v kolika procentech se objevily hnisavé komplikace? Další důležité téma jsou také standardy ve zdravotnictví. Nějaká úroveň, pod niž nejde klesnout. Neustále se taky setkáváme s korupcí, ta mi hrozně vadí a Češi jsou vůči ní velmi tolerantní. Nejde jen o peníze, i dohazování konkrétních lékařů k zákrokům je korupce! Rád bych také viděl opakované atestace lékařů, třeba co deset let. Dnes se lékař atestuje a do smrti mu to platí.

Co děláš, když zrovna nejsi v IKEMu? Prozradíš něco ze svého soukromí?

IKEM je mé primární pracoviště, tam leží moji pacienti, ale sloužím i na Bulovce. Velmi často také navštěvuji USA, kde také působím v nemocnici a inspiruji se tam. Kromě toho jsem se pustil i do psaní doktorské práce. Žiju v Praze u bohémské Kampy, mám partnerku a ročního synka Davida. Mám rád, když se lidé smějí. Miluju Prahu, mám zkoušky Pražské informační služby a zkoušku Židovského muzea v Praze. Takže kdybych neléčil lidi, mohl bych jim aspoň dělat průvodce.

Byl jsi u porodu? Je to něco, co bys párům doporučil?

Byl jsem u porodu, přítelkyně chtěla. Ale jsem lékař a pár jsem jich tedy už viděl, takže o tom procesu mám nějaké povědomí. Doporučil bych párům si o porodu něco přečíst, jít na kurz, podívat se na video. Důležité je se do toho nenutit. A maminky by zase neměly nutit své partnery. Porod je také stres, bolest, krev. Cokoliv se může pokazit, zkomplikovat. Proto moc nechápu trendy rození mimo porodnická zařízení.

Jaké je to být otcem ve zralém věku?

Za syna jsem velmi vděčný, přebaluji, koupu, snažím se starat, ale je to velmi náročné. My padesátníci jsme sice rozumní, ale jsme také víc unavení. Mám ho moc rád, užívám si to, těším se na něj každý den, je to náš „coviďáček“, a zda se naše rodina ještě rozšíří, to vyhodnotím, až bude o něco málo starší.