Lékařka, pedagožka, vědkyně, manželka, dcera a maminka. Dokázala to, co žádná žena před ní. Řídí nejstarší českou univerzitu a svým příkladem dokazuje, že dosáhnout naplnění snů a cílů, ať jste kdokoliv, je možné. Jak se jí daří slaďovat náročné životní role? Jak vzpomíná na práci na porodním sále a koho ze známých osobností by si pozvala ke štědrovečernímu stolu? Seznamte se s paní rektorkou Univerzity Karlovy profesorkou Milenou Králíčkovou.
Sdílej článek
Prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D.
První část rozhovoru
V době, kdy ses rozhodovala, že budeš usilovat o rektorské křeslo, bojovalo Česko a univerzita s covidem. Vybavíš si chvíli, kdy sis řekla „půjdu do toho“? Co ti na to řekl manžel a dcery?
Byl to vývoj, delší čas, kdy mé rozhodnutí zrálo. Ale přišlo určitě v době covidu. Měla jsem na starost studijní agendu univerzity a v řádu dní či týdnů jsme umožnili, aby vyučující měli nejnutnější nástroje pro distanční výuku. Zkoordinovali jsme metodicky činnost vyučujících, nabídli jim školení a podobně. Nebylo to ideální, byly tu komunikační problémy, ale ukázali jsme sílu, která nám umožnila spojit se a přečkat náročné období. Povedlo se nám uspořádat i státní zkoušky on-line. Představte si, že máte studenty na lékařských fakultách, kterým zbývala jedna jediná zkouška a mohli jít léčit! Zároveň jsme nevěděli, jak dlouhá covidová pauza bude, kdy je budeme moci „pustit“. A zvládli jsme to. Domluvili jsme se s fakultami, abychom i v online prostředí umožnili studentům státnice. Způsob, jakým jsem se vypořádala s takovou výzvou, mi ukázal, že dokážu věci předat a posouvat je dál.
Jak to přesně probíhalo, když jsi to řekla rodině?
Byla to série postupných dialogů. Na letní dovolené jsme si plavali a říkali si pro a proti. A finálně to byla zkouška pro celou rodinu. Nejen volba, ale i celá realizace. A my si prostě řekli, že tu příležitost vyzkoušíme.
Bála ses, že by to nemuselo vyjít?
Víš, hezká je lehkost bytí. Prostě si řekneš: tak pojďme do toho, zkusíme to – a když to nevyjde, nic se neděje. Ta cesta za cílem tě vždy něčím obohatí. Kdybych nevyhrála, plán B byl, že zamíříme do zahraničí na některou z univerzit na tzv. sabatikl. Já bych bádala, manžel by měl asi neplacené volno, věnovali bychom se dcerám.
Rektorkou Univerzity Karlovy ses stala v únoru tohoto roku. Od té doby se v každém článku a rozhovoru zdůrazňuje, že jsi „ta první žena“. Neštve tě to už? Je ten akcent tak důležitý v době všudypřítomných rovných příležitostí?
Ne, neštve mě to vůbec! Já jsem velmi ráda, když vidím, že to pro studentky — a věřím, že i pro studenty — něco znamená. Já jsem žena, která má navíc chuť podporovat jiné ženy, takže zde vidím i silnou symbolickou rovinu. Občas zejména v medicíně vnímám postoj „já to měla těžké, proč ty bys to měla mít lehké“. Takže doufám, že se mi podaří nejen motivovat studentky, že všechny cíle jsou v pořádku a jejich dosažení je možné, ale že se mi podaří i rozšiřovat skupinu úspěšných žen, které pomáhají těm ostatním.
Co myslíš, že by ti řekl Karel IV., kdybyste se setkali?
Myslím, že by byl velmi překvapen, že může žena být v takové vedoucí pozici! Ale věřím, že by se po bezmála sedmi stech letech radoval ze své univerzity. Chtěl, aby byla po vzoru Sorbonny mezinárodní, abychom lákali ke studiu nadějné talenty z celého světa. O to se velice snažím i já a můj tým.
Jak bys krátce popsala největší význam Univerzity Karlovy pro českou společnost?
Ten první význam je výzkum – generujeme zde celou řadu nového poznání, které posouvají českou společnost kupředu. Je třeba toto poznání více prezentovat, protože se daleko více medializují úspěchy umělé inteligence v pokeru než výsledky bádání, které např. přímo ovlivní pacienty. Ve druhé řadě to jsou naše absolventky a absolventi, kteří nesou dál zde nabyté znalosti, dovednosti, ale také hodnoty. Což mě přivádí ke třetímu bodu, tzv. třetí roli univerzity a tou je pro mě například důraz na udržitelný rozvoj a rovné příležitosti, nejen muž—žena, ale obecně.
Aktuálně se diskutuje zavedení školného na vysokých školách? Jsi pro?
Nejsem. Pokud by mělo být symbolické, tak to univerzitám ekonomicky nic nevyřeší, naopak to naprosto zatíží administrativu. A pokud by mělo být školné vyšší, vytvoří to bariéru právě v rovných příležitostech.
Pokusíš se znovu obhajovat svůj rektorský mandát?
Ano. Univerzita je jako velký zaoceánský parník, změnit kurz a směr trvá velmi dlouho. Již dnes vím, že naše úsilí o modernizaci informačních systémů nemůže být za tři roky hotové. Takže pokud mi to zdraví mé a mých blízkých dovolí, určitě se pokusím o druhé funkční období.
_tip_
