Jakmile se miminko začne samo pohybovat, nastane období četných pádů, boulí a modřin. Každý rodič se proto musí obrnit velkou trpělivostí a své batole na této strastiplné cestě k samostatné chůzi statečně provázet. Jak na dětské pády reagovat a nedělat z komára velblouda?
Sdílej článek
Každé dítě je unikátní, a proto se i v situacích jako jsou pády chová každé zcela odlišně. Některé je citlivější a kdejaké zakopnutí ho rozruší, jiné naopak jen tak něco nerozhodí a do pláče se dá až ve chvíli, kdy jde opravdu do tuhého. Děti často reagují pláčem spíše z uleknutí, než že by se jim něco stalo. Je proto důležité, aby se rodič naučil si v těchto situacích zachovat chladnou hlavu. Pokud na vás vaše ratolest pozná, že vás pád vystrašil, určitě mu to na klidu nepřidá. Zkuste proto na sobě rozrušení nedat znát. Neznamená to ale, že se máte k plačícímu dítěti otočit zády a jeho pád ignorovat. Určitě mu vždy poskytněte svou náruč, pochopení a útěchu.
To, jak se dítě naučí tyto momenty zvládat v prvních měsících života, může ovlivnit reakce na úrazy i v budoucnosti. Je jasné, že jako rodič máte o vaše malé miminko strach, nikdo ale nechce vychovat ze svého potomka uplakánka, který udělá scénu při každém zakopnutí. Jak tedy docílit toho, aby dítě reagovalo na pády správně?
Jak by vlastně taková správná reakce měla vypadat?
Hodně záleží na samotné povaze dítěte. Pokud je citlivější a emotivnější, bude pro vás situace o něco náročnější. Zde je potřeba postupovat opatrně a taktně. Takové dítě se po pádu často dívá nejprve na výraz vaší tváře, a pokud vyhodnotí, že by dle něj mělo plakat, pustí se opravdu do pláče. Máte strach, že z něj vyroste přecitlivělý dospělák? Rozhodně se bát nemusíte, určitá senzitivnost v něm určitě zůstane, ale spíše v dobrém. Takoví lidé bývají v dospělosti empatičtí a spravedliví. Naopak děti, které se od rodičů od malička učí své emoce potlačovat, bývají v životě neschopní vyjádřit své pocity. Nikdy proto neshazujte emoce vašich dětí a nenuťte je jejich pocity potlačovat. Nechte je, aby je prožily naplno, ale s důvěrou a s vaší podporou. Jen tak se s nimi totiž v budoucnu naučí správně pracovat a aktivně je zvládat, aniž by je v sobě dusily.
Pády z výšky či na hlavu
Jsou samozřejmě i pády, které vyžadují naši zvýšenou pozornost. Mezi ně patří pády z velké výšky, nebo ty s dopadem na hlavu. Dítě se v takové situaci snažte vždy uklidnit, proto je třeba zachovat si i v těchto případech chladnou hlavu a klid. Zavolejte pediatrovi, nebo jeďte raději do nemocnice.
Pokud pozorujete některý z níže zmíněných bodů, na nic nečekejte a vyrazte na pohotovost:
- zvracení
- rozšířené zorničky (či jen jedna)
- krvácení či čirá tekutina vytékající z uší
- nápadná změna chování – dítě je spavé, utlumené či apatické.
