Že miminka pláčou je přirozená věc, důvody ale mohou být různé. Občas mají rodiče pocit, že to jejich potomek dělá naschvál a bojí se, že ho rozmazlí, když jeho nepohodlí vždy okamžitě vyřeší svou náručí. Dají se ale miminka vlastně rozmazlit? Jak poznat, co nám chce naše dítě říct a jak na pláč reagovat se dozvíte v dnešním článku.
Sdílej článek
Co je to kontaktní rodičovství
V posledních letech konečně přišlo do módy tzv. kontaktní rodičovství. Jedná se o zcela odlišný pohled na výchovu, než který zastávaly starší generace našich babiček a možná i maminek. Dovolím si tvrdit, že jde o poměrně pokrokové myšlení, které tvrdí, že blízké fyzické, ale i psychické napojení miminka s rodiči je pro jeho vývoj a také pro vývoj vztahů v rodině zcela zásadní.
Určitě jste si všimli, že dnes hodně frčí nosítka a šátky na uvazování miminek všeho druhu. Maminky se snaží zajistit svým dětem pocit bezpečí a tepla a navodit pocity, které děti dobře znají z prostředí, ve kterém se vyvíjely – z maminčina bříška. Ukazuje se, že řada miminek není na přechod do kočárku dostatečně připravena a svůj názor umí dát jasně najevo křikem. Nedělají nám to ale naschvál, zkrátka v kočárku necítí ani maminčino teplo, ani její vůni a tlukot srdce a myslí si proto, že jsou v ohrožení.
Pro nás rodiče je možná těžké představit si, co takové plačící miminko vlastně v kočárku prožívá, vždyť se mu vlastně nic zlého neděje. Jenže ono se děje. Malé děti se rodí s minimálním vybavením pro samostatný život a jsou zcela odkázány na péči svých rodičů bez níž by nepřežily. Nastupuje pud sebezáchovy, který jim říká, že se nesmí od mateřské osoby NIKDY vzdálit, jinak jsou v ohrožení života. Tak co myslíte, nejde jim v tom kočárku přeci jen tak trochu o život?
To je samozřejmě trochu nadsázka, nicméně vám mohu zaručit, že když děti pláčou bez zjevného důvodu a chtějí vlastně “jen” pochovat, nebo pomazlit od maminky, nedělají nám to schválně. Dělají to proto, že je to pro ně přirozené, že jim to přikazuje jejich genetická výbava. Protože co se stane s mládětem, které se příliš vzdálí od maminky a nadobro se jí ztratí?
Proč pořád brečí?
Kromě toho, že jsou lidská mláďata zcela nesoběstačná a odkázaná na péči ostatních, rodí se také neschopná komunikovat se svým druhem jinak, než prostřednictvím pláče. Zkuste si představit frustraci z toho, že nedokážete komunikovat jinak. Proto mláďatům nezbývá nic jiného, než křičet kdykoliv, kdy nám chtějí něco povědět. Mám mokrou plínku, mám hlad, chce se mi spát, bojím se, maminko, chci k tobě…
Co se miminku odehrává v hlavě, když ho necháte dlouho plakat o samotě
Bohužel se stále mnoho rodičů snaží naučit své děti usínat samotné za pomoci vyplakávání. Probíhá to tak, že ho uloží do postýlky, dají mu dobrou noc, někdy přečtou pohádku, nebo i pomazlí, ale pak odejdou a nechají dítě v postýlce samotné. Je to samozřejmě lákavá představa pro každého rodiče, nebudu lhát, že by se mi takové uspávání také nelíbilo. Stojí to ale za to?
Představte si, že jste malé miminko, které maminka položí do dřevěné ohrádky, zhasne světlo a odejde. Moc se vám po ní stýská a tak ji voláte, aby se vrátila. Voláte a voláte, ale asi vás neslyší. Zkoušíte to tedy víc a víc nahlas, nemůžete ovládnout své malé tělíčko, přejete si vstát, přeskočit ohrádku a utíkat za ní, ale nejde to. Křičíte už z plných plic, přeci vás musí slyšet. Ale nepřijde. Proč? Proč za mnou nejde, když slyší, že ji volám. Vrátí se ještě někdy? Co když už se nevrátí, co se mnou bude? Tak moc mi chybí! Kdo se o mě postará, zůstanu tu ležet už navždy? Asi už se nevrátí, vzdávám to, přestanu volat, musím si šetřit síly na svůj boj o přežití. Radši si na to odpočinu a chvíli se prospím.
Je ráno a maminka je tady! Nemůžu tomu uvěřit, že by to včera byl jen zlý sen?
…přichází čas jít zase spát, maminko, kde jsi?…
Náruč dítě nerozmazlí
Každý rodič se časem naučí poznat, který pláč co znamená. Maminky po čase už vědí, jestli má dítě hlad, nebo je ospalé. Jsou ale situace, kdy uděláte vše, co je ve vašich silách a miminko nepřestává plakat. Přebalíte, nakrmíte, pochováte, uspáváte, ale nic nezabírá. V takových situacích je nejlepší být tu prostě pro něj. Chovat, tulit a snažit se to společně přečkat.
Dodržování pravidelného spánku a stravování pomáhá dětem (a vlastně i dospělým) být v lepší fyzické i duševní pohodě a zamezuje tzv. breakdownům, kdy se vám dítě blokne, nebo udělá hysterickou scénu. Pokud vás trápí časté vztekání, zkuste se zaměřit na to, jestli má váš potomek dostatek spánku a kvalitní výživy.
Jestli máte pocit, že vás vaše dítě vydírá a bojíte se, že si ho fyzickým kontaktem rozmazlíte, protože si na to zvykne, jste na velkém omylu. Fyzický kontakt s matkou je totiž něco tak přirozeného, že to naučit či odnaučit zkrátka nejde. Samozřejmě jsou děti, které vyžadují více fyzického kontaktu a děti, kterým ho stačí méně, i to je naprosto v pořádku. Odpírat jim ho je ale velice nepřirozené a jeho dlouhodobý nedostatek může zanechat vážné následky. Řada odborníků navíc varuje, že děti, které rodiče nechávají při usínání vyplakat, častěji trpí depresemi, úzkostí, poruchami učení, opožděným vývojem a dalšími negativními následky. Navíc takové dítě ztratí již v kojeneckém věku důvěru ve své rodiče, a tím pádem vlastně v celý svět.
