Nesmělý prvňáček se na mě usmál a s batohem na zádech poprvé vstoupil do školní třídy. Ukápla mi nejedna slza. Tušila jsem, že ve škole to skrze ADHD nebude procházka růžovým sadem. S odstupem času mohu říct, že jsme ušli kus cesty. A vůbec mi nevadí, že to nebyl růžový sad. I ovocný sad je krásný. Není nad pocit radosti ze sklízení ovoce ze stromu, o který dennodenně pečujete. Když se spojí síla informovanosti, trpělivosti a rodičovské lásky, vše se dá zvládnout.
Sdílej článek
Nejčastější problémy školáků s ADHD
Zapomínání – nakupte si tužky, gumy a strouhátka do zásoby
První třída se nesla v duchu zapomenutých nebo nezapsaných domácích úkolů, ztracených strouhátek a všemožných psacích potřeb. Téměř každý den syn něco zapomněl. Musím zde vyzdvihnout naše štěstí na paní učitelku, která tyto drobné prohřešky tolerovala. Pro dítě s poruchou pozornosti je zapomínání denní chléb. Špatně si zapíše (nebo zapomene zapsat), co má za domácí úkol, nebo zapomene učebnici či sešit, do kterého má úlohu napsat. Nutno podotknout, že syn samozřejmě nebyl jediný, kdo něco občas zapomněl. Výskyt těchto situací byl však u něj častější než u zdravých dětí.
Kolísání koncentrace a nestabilní výkony
Při výuce se syn snadno rozptýlil okolními podněty, které způsobily pomalejší pracovní tempo a vyšší chybovost. Obtíže mu dělaly komplexnější činnosti, které vyžadovaly přesnou posloupnost konkrétních kroků. Výsledky téhož úkolu se u dětí s ADHD mohou lišit podle aktuální schopnosti koncentrovat pozornost. Dítě je zbrklé a impulzivní a jakmile do toho vstoupí emoce, výkon se prudce zhorší. Je lepší úkol na chvíli odložit, dítě nechat vychladnout, a později se k tomu vrátit. Silným faktorem je momentální únava a nálada.
Oslabení v grafomotorice, dysgrafie, dysortografie
Kvůli oslabené grafomotorice měl syn výraznější obtíže v grafické stránce psaní. Písmo bylo zvětšené, neúhledné, napsání pomalejší. Stálo ho to hodně energie. Objevila se u něj dysgrafie. Hůře se mu vcházelo do předepsaných kolonek a řádků. Z důvodu celkového vytížení psaním a také kvůli obtížím v pozornosti měl tendenci chybovat v jevech, které znal – např. velké písmeno na začátku věty nebo u vlastních jmen. V poradně nám doporučili vyhledat specialistu na grafomotoriku a celkovou fyzioterapii, protože oslabená hrubá motorika má přímý vliv i na vývoj jemné motoriky.
U syna se také objevily problémy ve sluchovém rozpoznávání délek samohlásek ve slovech. To se přímo projevilo při psaní diktátů, kdy vynechával tečky a čárky ve slovech. Chyběly čárky nad dlouhými samohláskami, zapomínal i na tečky nad písmenky i a j. V pedagogické poradně tyto projevy označili jako mírnou dysortografii. Projevuje se i záměnou písmen ve slovech nebo spojováním slov do jednoho.
Problémy s chováním v kolektivu. Posměšky od spolužáků
Děti s ADHD fungují lépe spíše v menším kolektivu, kde si vyberou jednoho nebo dva kamarády. Ve větší skupině se necítí dobře a straní se. Soutěživost, posměšky od spolužáků, a nepochopení často zapříčiní, že dítě přichází ze školy s náladou pod psa. Se školou má spojeno mnoho negativních emocí. Pár let mu potrvá, než se s poruchou naučí fungovat a ignorovat nejapné poznámky svých spolužáků. Můj syn často cítil frustraci, protože se snažil práci ve škole zvládat jako ostatní spolužáci, ale i přes veškerou snahu mu to nešlo. Byl naštvaný na sebe i na své okolí, míval i úzkostné stavy. Velmi důležité je zařadit školákovi pravidelné pohybové aktivity, zájmové kroužky a dostatek pobytu na čerstvém vzduchu. Správný mix těchto aktivit podpoří i jeho psychikou kondici. Děti s ADHD se potýkají s hyperaktivitou, jsou neklidné, plné energie. Je potřeba je nechat „vylítat“ a vybít energii.
Doporučené postupy pro rodiče i učitele u dětí s diagnostikovaným ADHD
- Zajistěte dítěti klid na práci, bez rušivých podnětů. Na stole by mělo mít jenom pomůcky, které potřebuje k učení. Rozptýlit ho může i otevřené okno nebo soused v lavici. Dítě by mělo mít klidného spolusedícího, případně ho nechte v lavici sedět samotné.
- Opakování nahlas a učení konverzací. Můj syn má překvapivě dobrou sluchovou paměť a tento jev je u dětí s poruchou pozornosti poměrně častý. Nikdy jsme neměli problémy s učením básniček. Funguje u něj perfektně učení nasloucháním. Před písemkou si ústně opakujeme látku. V případě horšího výsledku při psaní písemné práce ho učitelka přezkouší ústně a tam se projeví, co skutečně umí. Ústní zkoušení má větší vypovídací hodnotu o reálných znalostech dítěte.
- Navýšení času na vypracování úkolů. Když dítě písemku nebo úkol nestihne vypracovat v celém rozsahu, měl by učitel hodnotit jen tu část, kterou za daný čas zvládlo. Druhou možností je zkrátit testík o pár otázek, aby ho dítě stihlo za stejný čas jako spolužáci.
- Důležitý je průběžný dohled a častý kontakt s vyučujícím. Učitel by se měl vždy ujistit, zda dítě rozumí zadání a není „ztracené“.
- Samozřejmostí je mírnější hodnocení činností, ve kterých je dítě slabé. Naše paní učitelka hodnotí mírněji kvalitu psaní i chybovost při diktátech. K ADHD přihlíží i při hodnocení výtvorů mého syna ve výtvarné výchově, pracovních činnostech, nebo při tělocviku a rýsování.
- Je nutná dopomoc ze strany učitele se zápisky z hodiny, případně se zapsáním domácího úkolu do úkolníčku.
- Zadávat jasné a stručné pokyny a instrukce. Vždy se ujistěte, že vás dítě vnímá (navažte oční kontakt, chytněte ho za ruce, zamávejte na něj). Pokyny zadávejte dítěti postupně, krok po kroku (ne celá naráz). Je to nutné zejména u slovních úloh v matematice nebo komplexnějších činností.
- Snažte se vidět kladné stránky osobnosti dítěte. Umožněte mu prožít úspěch (většinou se setkává spíše s neúspěchy). Vyzdvihněte situace, kdy se mu něco podaří. Oceňujte i dílčí úspěchy. Posílíte tím jeho sebedůvěru. Vhodné jsou zájmové kroužky, kde může dítě zažít úspěch, lépe realizovat své schopnosti, a budovat nová kamarádství (pokud se mu to ve škole příliš nedaří).
- Využívejte multisenzoriální přístup, tj. zapojení co nejvíce smyslů (zvýraznění a výpis důležitých pojmů na kartičky, poslech nahraného učiva, hlasité opakování, nákresy, schémata, praktické příklady, pokusy aj.).
- Zajistěte dítěti pravidelný denní režim. Když se dítě na režimu zvykne, lépe zvládá požadavky.
- Zaměřte se na pozitivní motivaci. Jedná se o podporu pozitivního chování prostřednictvím odměn. Je to mnohem efektivnější než tresty, které sice zastavují negativní projevy, ale neučí dítě vhodné reakci a nepříjemná situace se tak může v brzké budoucnosti opakovat.
Zlatá rada na závěr
Snažte se být důslední. Dítě bojuje se svou nestálostí a roztěkaností při překonávání každodenních výzev. Potřebuje vnímat rodiče i učitele jako pevnou autoritu, o kterou se může opřít. Pokud vy jako rodiče i učitelka ve škole vždy reagujete stejně v určitých momentech, dává to dítěti jistotu a zázemí.
