Dostat kloudnou informaci nebo odpověď od dětí, obzvláště těch náctiletých, to je někdy hodně tvrdý oříšek. Co když to ale nemusí být tak obtížné? Zkuste se dětí ptát trochu jinak.
Sdílej článek
Pokud pokládáte stále dokola stejné otázky, a ještě k tomu hodně obecné, není divu, že získáte nic neříkající odpovědi typu dobrý, nic, všechno stejný a podobně. Zjednodušeně by se dalo říct, že na hloupou otázku, hloupá odpověď.
Rada č.1
Ptejte se, jen když je důvod a chcete se na něco zeptat. Děti rychle vycítí, že pokládáte otázky jen aby řeč nestála, nebo projevujete trochu té rodičovské pozornosti.
Rada č. 2
Otázku správně načasujte. Jakmile se dítě vrátí po celém dni učení ze školy, dejte mu trochu času vydechnout.
Rada č. 3
Odhadněte situaci. Pokud nemá dítě moc velkou chuť mluvit, netlačte na pilu. Projevte zájem a vyčkejte, až bude samo chtít s vámi mluvit.
Otázka č. 1: Jak bylo ve škole?
Tato věta je naprostá klasika! Co jiného na takovou otázku odpovědět než již staré známé „nic, v pohodě, dobrý“?
Zkuste se raději zamyslet, co vás konkrétně zajímá. Například jak dopadla písemka, jestli bylo zkoušení, zda se dítěti líbila přednáška, jaký předmět dítě baví a jaký moc ne. V každém případě platí, že během vyptávání musíte věnovat dítěti naprostou pozornost. Jak se tedy ptát jinak? Zkuste tohle:
- Potřebuješ pomoci s nějakým úkolem?
- Jaká byla dnes chemie? Dělali jste nějaké pokusy? Byly zajímavé?
- Psali jste test z matematiky? Rozuměl jsi všemu, nebo jsi s nějakým příkladem musel bojovat?
- Byl jsi zkoušený z přírodopisu? Jak jsi dopadl?
Otázka č. 2: Jak ses měl?
I toto je příliš obecná otázka. Celý den se nedá schovat do jedné odpovědi. I v tomto případě se ptejte více konkrétně. Třeba:
- Jak se ti líbilo dnes na tréninku, dal jsi nějaký gól?
- Kolik kilometrů jsi dnes uběhl na atletice?
- K jídlu jste dnes měli rajskou, ta je tvá oblíbená, viď? Jak se kuchařce povedla? Byla dobrá jako od babičky?
Otázka č. 3: Co ti je?
Pokud cítíte, že s dítětem je něco v nepořádku, bude nutné dopřát dítěti čas a možnost svobodně se rozhodnout, zda se vám svěří, nebo ne. V každém případě na dítě netlačte, nevynucujte si odpověď, ale dejte mu najevo, že tu pro něj jste, vždycky a za všech okolností. Že vnímáte, že ho něco trápí, a rozhodně vám to není jedno. Dejte mu najevo, že neexistuje nic, s čím by se vám nemohl svěřit a nemusí se bát, protože všechno se dá vyřešit. Dítě musí cítit, že ať se děje, co se děje, vždycky budete stát za ním a že ho milujete, i když se na něj občas zlobíte a chcete mu pomoci.
Když se vám dítě svěří, oceňte ho, že si vážíte jeho důvěry a že zvládlo za vámi přijít.
