O tom, že je potřeba dítě chválit, oceňovat a povzbuzovat, není pochyb. Ale známe přísloví, že méně je někdy více nebo že je důležitá kvalita nad kvantitou. To platí i v případě chvály a je dobré se nad způsobem, jak chválu používáme, zamyslet. Jak tedy správně chválit? Děláme chyby? Čemu se vyvarovat? Proč i chválené děti trpí nízkou sebedůvěrou? A existuje něco jako nadměrná chvála?
Sdílej článek
Přílišná chvála
Ano, i to existuje. Hlavně mámy chválí pořád a za všechno. Když ale dítě slyší chválu při každé příležitosti i za banální věci, které ji vzhledem k vývojovému stupni už nepotřebují, pak se míjí účinkem. Proč chválit za dovednost, která by už měla být samozřejmost. Nebo za to, že dítě sní večeři – vždyť přeci mělo hlad. Dítě se může cítit hloupě, může mít pocit, že možná není dost šikovné, když ho máma chválí v jednom kuse za kdejakou drobnost.
Další chybou může být nekritické chválení, abychom udělali dítěti radost. Když vidíme, že se mu něco opravdu nedaří a je z toho smutný, není na místě ho chválit, jak hezky mu to jde. Dítě se muže stydět, může být podrážděné. Pochvale nebudou věřit, dokonce se jí mohou začít bránit.
Možné dopady nadměrné chvály
1/ Snížená motivace a úsilí
- Pokud dítě dostává chválu za každou maličkost, může si myslet, že není třeba se snažit nebo na sobě pracovat. Může začít věřit, že úspěch přijde snadno a že snaha není důležitá.
- Dítě pak často volí jednodušší úkoly, protože má pocit, že by mělo být vždy chváleno a raději se vyhýbá náročnějším výzvám.
2/ Neschopnost zvládat kritiku
- Dítě, které je často nadměrně chváleno, může mít problémy s přijetím kritiky nebo neúspěchu. Zvykne si na to, že je chváleno za vše, a když se objeví kritická zpětná vazba, může to pro něj být šok a způsobit ztrátu sebevědomí.
3/ Závislost na vnějším uznání
- Pokud je chvála podávána příliš často nebo povrchně, dítě může začít spoléhat na vnější uznání a hledat chválu jako hlavní zdroj své hodnoty. Namísto toho, aby se učilo dělat věci pro vlastní radost a uspokojení, může se stát závislým na souhlasu od druhých.
4/ Nereálné očekávání
- Nadměrná chvála může vytvářet u dítěte nereálné představy o jeho schopnostech. Může mít pocit, že je lepší než ostatní a že nedělá chyby, což může vést k frustraci, když zjistí, že to tak není.
5/ Strach z neúspěchu
- Když dítě dostává chválu za výsledek, může si začít myslet, že jeho hodnota spočívá pouze v dosažení úspěchu. To vede ke strachu z neúspěchu a může způsobit úzkost, že pokud neuspěje, zklame očekávání rodičů či učitelů.
Laskavá kritika
Není třeba se jí bát či vyhýbat. Někdy může být lepším nástrojem než tolik vzývaná chvála. Říct vím, že to dovedeš i lépe je projev důvěry v jeho schopnosti a ocenění.
Sarkastická či ironická chvála
K té se častěji uchylují tátové. Co ale pochopí nebo pobaví partnerku nebo kamaráda, může úplně rozhodit a znejistit dítě, které si zatím ironii a sarkasmus neumí vysvětlit. Verbální řeč má svou obsahovou a formální stránku a dítě nedokáže správně rozpoznat rozpor mezi obsahem a formou. Tón hlasu je jiný, neodpovídá obsahu. V dětské duši se usídlí nejistota a zmatek. Výsledkem může být pocit, že dítě nic pořádně nesvede a za nic nestojí.
Chvála s protikladným obsahem
„Ta jednička z matematiky se ti dnes povedla. Proč ale nemohla být i z angličtiny?“ Na jedné straně pochvala a hned na druhé upozornění na selhání. Často se s tím setkáme u hodnocení dospělých mezi sebou: „Krásně jsi vymaloval, škoda, že jsem to musela opakovat celý rok.“ Zatímco dospělí si s tím poradí, dítě si osobně vezme spíše onu kritiku. Sáhne spíše po horším hodnocení. Tohle potom pochvala opravdu není.
Jak chválit správně
1/ Chvála za úsilí, ne za výsledek
Místo chválení za výsledek (např. „Jsi nejlepší ve třídě!“) je vhodnější ocenit snahu a proces (např. „Opravdu jsi se na tom úkolu hodně snažil a je vidět, že jsi udělal pokrok!“). To dítě motivuje k dalšímu snažení.
2/ Buďte konkrétní
Místo obecné chvály („Jsi skvělý!“) se zaměřte na konkrétní činnost nebo dovednost, kterou dítě projevilo („Líbí se mi, jak jsi přemýšlel nad tím složitým úkolem. Tvé řešení je velmi chytré!“).
3/ Podporujte vnitřní motivaci
Pomáhejte dítěti nacházet radost a uspokojení v činnostech samotných, ne pouze v chvále. To podporuje jeho vnitřní motivaci a samostatnost.
4/ Rovnováha mezi chválou a konstruktivní zpětnou vazbou
Chvála by měla být vyvážená s reálnou zpětnou vazbou. Je důležité dítě podporovat v tom, aby se učilo z chyb a považovalo je za příležitost k růstu.
5/ Autentičnost
Chválit jen tehdy, kdy je to zasloužené. Pokud dítě cítí, že je chváleno „jen tak“, chvála pro něj ztrácí hodnotu a autenticitu.
Chvála je úspěšný výchovný prostředek, ale i ta se musí umět, aby dobré úmysly nenapáchaly více škody než užitku.
