I na takovém místě, jako je dětské hřiště či herna, může vzniknout nepříjemná situace v případě, že se vaše dítko nechce s druhými dělit o hračky či naopak. Nechcete, aby si o vás či vašich dětech okolí myslelo, že jste lakomí, ale zároveň nechcete zranit svoje dítě.
Sdílej článek
Nejdůležitější je mít na paměti, že děti zhruba do čtyř let věku nemají ponětí o tom, co je to vlastnictví, ale na první místo staví své vlastní potřeby. Nerozumí tomu, proč by měly půjčovat koloběžku někomu cizímu, když si s ní zrovna hrají, a stejně tak nepochopí, proč jim někdo nepůjčí kyblík ve chvíli, kdy ho prostě nutně potřebují.
Děti vnímají jen vlastní JÁ
Nezlobte se proto na ně, když pláčou a křičí „Moje!“. Vy jako rodiče jste postaveni do role moderátorů, nikoliv rozhodčích. Nemůžete za ně rozhodovat, ale můžete děti postupně učit tomu, že pokud někomu něco půjčí, za chvíli se jim to vrátí, že sdílení je dobrá věc. Můžete to trénovat i doma – půlku jablka snězte vy, druhou dejte dítěti. Buďte vzorem.
Postupně učte
Ve chvíli, kdy byste dítěti vytrhla hračku z ruky a dala ji druhému, byste potomka velmi zranila. Pokud tedy opravdu dojde k situaci, kdy se děti kvůli hračce dostanou do sporu, hned nezasahujte, počkejte, jestli si to nevyřeší samy, většinou k tomu opravdu dojde.
Také můžete k dítěti přikleknout a zkusit k němu klidně mluvit: „Martinko, Petruška by se teď chtěla podívat na tvůj kyblíček, půjčíš jí ho na chvíli? Zatím můžeme postavit hrad s druhým kyblíkem.“ Starší děti většinou porozumí a danou věc opravdu půjčí.
Pokud je tomu naopak a vaše dítě si chce půjčit hračku někoho jiného, vysvětlete svému dítěti, že se nejdřív musíte zeptat. „Petříku, mohla by si Martinka na chvíli půjčit tvoje kolo? Projede se a vrátí ti ho.“
A když půjčovat nechce?
Co když ale Petřík nebude chtít kolo půjčit? Pak je to jeho vlastní rozhodnutí a vy s ním nic neuděláte.
Děti přece nemusí půjčovat věci jen proto, že jsou právě dětmi. Kdyby za vámi někdo přišel a zeptal se, jestli mu na chvíli půjčíte auto, půjčila byste?
_tip_
