V batolecím a předškolním věku je u většiny dětí Ježíšek samozřejmostí. S příchodem školy se ale informovanost dětí mění a občas náhodou, občas po dlouhém pátrání a tušení, přichází prozření. Někdy je objevení pravdy pohodové, jindy bohužel emotivní a bolestivé. Jak tedy tuto problematiku nejlépe pojmout a kdy zasáhnout?
Sdílej článek
Pohádka o Ježíškovi posiluje kouzlo Vánoc
Povídání o Ježíškovi umocňuje pohádkovou vánoční atmosféru a z oblíbených zimních svátků se tak v dětských očích stává doslova magické období roku. Ježíšek navíc podporuje dětskou fantazii a může být i motivací pro lepší chování. Vlivem televize, z rozhovorů dospělých, ale i informací od starších kamarádů však obvykle už v mladším školním věku děti začínají tušit, že v rozdávání dárků mají prsty také dospělí.
Zatloukat, či vyjít s pravdou ven?
Pokud má dítě podezření a přijde za vámi s konkrétní otázkou na existenci Ježíška, napadne vás možná zatloukat. Lhaní se ale časem stejně projeví a v očích dítěte ztratíte důvěru. Na druhou stranu, pokud pravdu odhalíte příliš brzy, dítě může taková informace zasáhnout příliš citlivě a Vánoce pro něj předčasně ztratí kouzlo.
Nechte si otevřená vrátka
Ideální variantou je již od raného věku dětem netajit, že dárky si mezi sebou na Vánoce dávají i blízcí – ostatně na tom přeci není nic špatného, obdarovat ty, které máme rádi. Navíc se vyhnete podezřívání a pochybnostem při nákupech nebo nalezení některého z dárků ve skříni – část přeci kupujete vy a netajíte se s tím. Pokud jde o Ježíška, můžete odpověď mírně modifikovat s ohledem na věk dítěte. Ve školním věku je dobré už dětem přiznat, že dárky si nosí blízcí – ale není nutné hned definitivně zatracovat i možnost, že některé možná nosí i Ježíšek…
_tip_
