Základem bezpečnosti dětí ve školním a předškolním věku je zajištění správných podmínek v okolí škol a školek, kde se v ranních a odpoledních hodinách vyskytuje množství dětí. Děti patří mezi nejohroženější skupinu účastníků provozu na pozemních komunikacích.
Sdílej článek
Vinou svého malého vzrůstu mají děti špatný rozhled do vozovky, což může v silničním provozu vést ke spontánním špatným rozhodnutím s fatálními následky.
Výzkumy ukazují, že dítě je schopné naučit se vnímat nebezpečné situace a naučit se bezpečným zásadám pohybu v silničním provozu. Horší to je bohužel se samotnou aplikací získaných poznatků a zkušeností. Proto je důležité věnovat se úpravě prostředí v lokalitách, kde lze očekávat větší koncentraci dětí, což je logicky v okolí škol a školek.
Naštěstí se v posledních několika letech věnuje této úpravě velká pozornost. Téměř každá škola má své okolí zabezpečeno. Naneštěstí ne vždy tak, aby tato opatření byla dostatečně účinná a efektivní. Je to dáno nejednotnou metodikou, která by určovala, která opatření jsou nutná a která doplňující. Záleží to i na dostatku finančních prostředků dané části města. Proto se můžeme na stejných nebo podobných komunikacích setkat s různými druhy opatření. Někde naleznete inženýrská opatření ke snížení rychlosti vozidel – příčné prahy, zúžení vozovky, ostrůvky, optické brzdy apod. Jinde jsou umístěna pouze dopravní značení přechodů pro chodce – od vodorovných značek a nápisů „Pozor děti“ v několika variantách, přes zvláštní osvětlení přechodů pro chodce až po výstražná oranžová světla či reflexní rámování dopravního značení přechodu.
Na základě projektu Bezpečné cesty do školy sami žáci upozorňovali na nebezpečná nebo konfliktní místa v okolí školních zařízení. Díky tomu se začala situace na mnoha místech České republiky výrazně zlepšovat a došlo tak k většímu zabezpečení zdraví a života žáků.
Ve Švédsku vznikl zajímavý projekt „Vize nula“, jehož hlavním cílem je úprava dopravního prostředí tak, aby i v případě selhání dítěte nedošlo ke střetu s vozidlem a k újmě na jeho zdraví. Tento přístup je na světě zcela ojedinělý a stává se často předmětem rozsáhlých diskuzí o jeho správnosti a efektivnosti. Jaký na něj máte názor vy? Uchytil by se i v Česku?
