Jak se vypořádat s tvrdohlavými dětmi

Nejlepší způsob, jak na takové neposedy, je ukázat jim, že jejich chování na nikoho nefunguje. Věnujte obzvláště velkou pozornost jejich správnému chování.

Nejprve zjistěte, jestli je dítě skutečně tak umíněné, nebo jen pevně odhodlané. Právě děti s takto pevnou vůlí mohou vládnout vysokou inteligencí a kreativitou. Ptají se na spoustu věcí, což se někomu může zdát až protivné. Mají svůj neoblomný názor a často jsou „muži činu“.

Další příznaky tvrdohlavého dítěte:

• Pociťuje silnou potřebu vašeho uznání, často tedy vyžaduje pozornost rodiče.
• Může být až neobvykle nezávislé.
• Až moc se věnuje svým koníčkům.
• Všechny děti mají občas záchvat vzteku, ale tvrdohlavé dítě popadá častěji.
• Je dobrým vůdcem kolektivu, rád si hraje na šéfa.
• Chce dělat věci svým vlastním tempem.

Vycházet s takovými dětmi není jednoduché, ale jak výzkumy ukazují, děti, které tak často porušují pravidla a vzdorují příkazům, dosahují v životě vysoké úrovně vzdělání a při volbě zaměstnání bývají úspěšné. Většinou se také nepodvolují trendům a nenechají se svést svými kamarády na scestí.

Tipy, jak s takovými dětmi vycházet

1/ Poslouchejte a nehádejte se

Jestliže chcete, aby vás dítě poslouchalo, budete mu muset nejdříve naslouchat vy. Děti s takto pevnou vůlí mají své ukotvené názory a neváhají se kvůli nim ihned pohádat. Uvidíte, že když je necháte vyjádřit, co mají na mysli, a až pak s nimi zapředete otevřenou diskuzi, domluvíte se mnohem snadněji.

2/ Spojte se s nimi, nenuťte je

Jakmile děti k něčemu nutíte, začnou se bránit a dělat vše pro to, aby úkol nemusely splnit. Místo toho se na ně nalaďte a připojte se k jejich činnosti. Chcete, aby váš předškolák vypnul po večerce televizi a šel si lehnout? Místo křiku, vzteku a hádky se k němu připojte, sedněte si vedle a projevte zájem o pořad, který právě sleduje a odmítá vypnout. Jakmile ukážete svou přízeň, bude se vám s dítkem mnohem lépe vyjednávat.

3/ Dejte jim na výběr

Děti mají svou hlavu a nelíbí se jim, když jim pořád říkáme, co mají dělat. Místo toho jim zkuste dát na výběr. A ten výběr omezte. Místo poměrně matoucího „vezmi si ze skříně na sebe, co chceš“ řekněte: „Vyber si ze skříně modré, nebo žluté kalhoty“. Nechce vypnout večer počítač? Místo direktivního „vypni to už!“ vyzkoušejte: „Chceš přečíst pohádku A, nebo B?“ Pokud ani tak neuspějete, nebojte se. Opakujte svůj návrh několikrát. Když budete neodbytní, dítě to po čase vzdá a raději půjde do postele.

4/ Zůstaňte v klidu

Křičení na děti a jejich následné vřeštění nic nevyřeší. Jakmile zvýšíte hlas, může to dítě považovat za pozvánku ke slovnímu souboji. Jen se to zhoršuje. Zkuste místo toho zůstat klidní, vy jste přeci dospělí a chcete dovést konverzaci do uspokojivého závěru. Pomozte vašemu dítěti pochopit, proč chcete, aby něco udělalo nebo se nějakým způsobem zachovalo.

5/ Respektujte je

Jestliže chcete, aby vás dítě respektovalo, musíte i vy respektovat je. Hledejte mezi sebou spolupráci, mějte pevně nastavená pravidla (nenechte dítě, aby je obcházelo jen proto, že jste v danou chvíli unavení), projevte empatii, nechte ho vykonávat určité činnosti, i když máte nutkání je udělat za něj. Říkejte, co si myslíte, a dělejte, co jste řekli.

6/ Pracujte s nimi

Umíněné děti jsou velmi citlivé na to, jak s nimi zacházíte. Všímejte si tónu hlasu, postoje těla a slov, které používáte, když s nimi komunikujete. Jakmile se děti začnou cítit nepohodlně, začnou dělat na svou obranu přesně to, co umí nejlépe: odmlouvat, hádat se a být agresivní. Změňte svůj styl chování vůči nim, používejte fráze typu „pojďme na to, udělejme tohle a tamto…“ místo direktivního „chci, abys to udělal.“

7/ Vytvořte klidný domov

Děti se učí pozorováním svého okolí a vlastní zkušeností. Když vidí, že se jejich rodiče často hádají, naučí se to napodobovat. Napětí mezi rodiči může ovlivnit celou domácí atmosféru a mít negativní dopad na děti a jejich náladu. Život v takovém prostředí může často vést až k agresi.

8/ Posilte pozitivní chování

Slýcháte na většinu svých otázek rázné „ne“? Zamyslete se. Neříkáte taky náhodou ve většině případů své ratolesti „ne“? Jeden ze způsobů, jak z dětí vymámit pozitivní odpověď, je hra na ANO. Je velmi jednoduchá a spočívá v otázkách na oblíbené věci, které děti baví a u kterých víte téměř s jistotou, že na ně zareagují kladně. Např. „Máš rád zmrzlinu, viď?“ nebo „Všimla jsem si, že tvá nejoblíbenější hračka je plyšový pejsek“ nebo „Chceš večer vyzkoušet, jestli se tahle hračka ve vaně potopí?“ Čím častěji z jejich úst vyjde souhlasné ano, tím více mají pocit, že jejich myšlenky a prosby jsou vyslyšeny.

_tip_