Vlastní zkušenosti s neplánovaným porodem císařským řezem dovedly dnes již dvojnásobnou maminku Evu Zubec k založení neziskové platformy Císařovnám. Na jejím obsahu se již nyní podílí řada odborníků z oblasti porodnictví, laktačního poradenství, psychologie či fyzioterapie a nápadů, jak by se projekt mohl dále rozšiřovat, má jeho zakladatelka stále hodně. Její hlavní poslání je jasné: Šíření kvalitních informací. Protože informovanost zvyšuje šance, že porod, ať už jakýkoli, nakonec proběhne podle vašich představ.
Sdílej článek
Eva Zubec, zakladatelka projektu Císařovnám. Foto: Karolína Cermanová
Kampaň Císařovnám na Doniu poběží ještě několik týdnů. Jak byste ze získaných financí ráda rozšířila projekt Císařovnám?
Teď je prioritou rozšíření webu, aby z něho co nejdříve byla platforma s hodnotným obsahem, který ženám pomůže s přípravou na porod i s orientací v tom, jak o své tělo pečovat po porodu. Postupně také začneme plnit cíle, které jsme si vytyčili v rámci kampaně právě na Doniu – natočení vlastního podcastu o císařském řezu a VBAC (vaginální porod po císařském řezu, pozn. red.), vytvoření brožurky, kterou by ženy našly přímo v porodnicích, nebo realizování výzkumu.
V rámci projektu jsem navrhla také několik produktů, které mohou ženám pomoci s rekonvalescencí po porodu – například pečující olejové sérum na jizvu, masážní guashu nebo ovinovací šátek na bříško. Ty si ženy mohou na doniu předkoupit a projekt tak podpořit. Veškerý zisk z prodeje produktů putuje na rozvoj projektu – na honoráře fotografům, hosting webu nebo účetní.
Jaké informace podle vás v péči nebo ve veřejném prostoru nejvíce chybí?
Mám pocit, že dnes je informací ve veřejném prostoru obrovské množství, ale nejsou jednotné. Bohužel jednotné nejsou ani informace, které se ženy dozvídají přímo v porodnicích a ambulancích gynekologů. Někde ženy dostávají stále velmi poškozující rady ohledně péče o jizvu – například že mají provádět tlakovou masáž nebo na ni raději nesahat vůbec. Obě možnosti jsou špatné. Právě raná péče v prvních dnech po porodu je pro hojení jizvy zásadní.
Přála bych si, aby byl jednou z Císařovnám relevantní evidence-based zdroj informací, který nabídne třeba i malinké ulehčení práce zdravotníkům. Vlivem systémového nastavení a přetížení je velmi náročné poskytovat individuální péči každé ženě. Právě třeba brožurka na pokojích oddělení šestinedělí by s tím mohla pomoct.
Dnes jsou součástí projektu Císařovnám lékaři, porodní asistentky a další odborníci a odbornice, kteří chtějí ženám i jejich rodinám pomoci před, při i po císařském řezu. Jakým způsobem je pro spolupráci získáváte?
Nejprve drze napíšu e-mail. Zatím nikdo neřekl ne, což mi přijde až neuvěřitelné a jsem za to moc vděčná. Mnoho odborníků mi aktivně pomáhá s odbornou korekturou příspěvků na sítě nebo textů pro web, někteří se také zapojili do naší kampaně na Donio.cz. Vznikla díky nim série moc hezkých rozhovorů. Každému z nich se to snažím vrátit v podobě vizibility v rámci projektu, protože zatím veškerá jejich pomoc probíhá bez nároku na honorář. V budoucnu mám v plánu sekci odborníků rozšířit a vytvořit na webu databázi těch, kteří se na péči o císařovny zaměřují.
Když třeba žena bude hledat fyzioterapeuta, který má zkušenost s péčí o jizvu, koukne k nám na web a tam si najde toho, kterého má nejblíž. Někteří odborníci nám sami od sebe píší, že by se rádi zapojili, což vřele vítáme.
Přijde mi, že první dny a týdny po komplikovaném porodu může téměř vše (kromě kojení) zastat otec, případně jiná blízká osoba. Přesto se v porodnicích stále stává, že péči převezme personál porodnice a rodiče miminko vidí až několik hodin (i déle) po porodu. Snažíte se šířit osvětu i mezi otce? Jak oni zpracovávají trauma z porodu?
Muži jsou rozhodně další skupinou, kterou bychom chtěli oslovit. Na webu máme v plánu udělat takový manuál toho, jak se o císařovnu v porodnici i doma postarat. Sama vím, jak obrovsky cenná pomoc partnera nebo partnerky po porodu je. Nebyla jsem několik týdnů schopná si pořádně ani sednout ke kojení. Zrovna pracujeme na rozhovoru, do kterého se zapojilo vícero mužů, jejichž ženy císařským řezem porodily. Těch plánů a nápadů je spousta, bohužel času málo.
Porod vašeho druhého miminka proběhl přirozeně a bez komplikací. Co jste dělala jinak, když jste se na porod připravovala?
Předně jsem si našla vlastní komunitní porodní asistentku, která se o mě starala během celého těhotenství. Její návštěvy jsem kombinovala s konvenční péčí u gynekologa, doporučovala mi různé další odborníky (například fyzioterapeuta) a bylo to naprosto nejlepší rozhodnutí. Věděla jsem, že u porodu budu mít někoho, kdo mě zná a já znám jeho.
Bohužel je u nás tato služba pro mnoho žen nedostupná, protože ji nepokrývá veřejné zdravotní pojištění a komunitních porodních asistentek je u nás málo. Přesto bych to doporučila každé ženě, radši bych oželela značkový kočárek. Ten zážitek za to stojí, zejména tehdy, když předchozí porod nedopadl podle vašich představ. Během těhotenství jsem docházela na fyzioterapie, četla jsem pozitivní porodní příběhy žen, které po císaři porodily přirozeně. A také mě velmi aktivně zaměstnával starší syn, díky kterému jsem neměla čas na obavy a řešení malicherností.
Přestože jsem si velmi přála přirozený porod, připravila jsem se i na možnost, že by to dopadlo zase císařem. Vybrala jsem si účelně porodnici, která provádí císařský porod jemně, bez zbytečné separace miminka. Říkám tomu plán C.
Děkujeme za rozhovor.
Projekt Císařovnám můžete podpořit na platformě Donio.
Více se o něm dozvíte také na webu www.cisarovnam.cz a najdete ho i na Instagramu.
