Od narození jsou děti zvyklé na to, že se mají vyprazdňovat do pleny, proto jim to přijde přirozené. Kolem druhého roku věku po nich ale začneme chtít, aby chodily na nočník, čemuž se většinou brání, a nám maminkám tak začíná pěkný kolotoč. Samozřejmě že nic netrvá věčně, ale jedním ze způsobů, jak si to usnadnit, je bezplenková komunikační metoda.
Sdílej článek
Co je to BKM?
V podstatě jde o to, že od narození dítěte na něm sledujeme signály, které vysílá vždy, když má potřebu. Může to být výraz ve tváři, případně se miminko zavrtí či udělá jiný pohyb, který v těchto chvílích opakuje. Časem také vypozorujete, kdy dítě nejčastěji vyprazdňuje, například před a po spaní, po jídle… Takže ho v těchto chvílích začnete vysazovat na nočník či ho podržíte nad umyvadlem. Dítě si zvykne stejně, jako by si jinak zvykalo na pleny a postupem času dokáže zadržet vyprázdnění na delší dobu, dokud nepochopíte jeho signál.
Jak poznat ten správný moment?
Pokud o BKM slyšíte poprvé, pravděpodobně si nedokážete danou situaci představit. Naše kultura je prostě na plenky zvyklá. Není to však o neustálém pozorování dítěte, zda náhodou zrovna teď nepotřebuje na záchod. Právě proto se tato metoda jmenuje komunikační. Jde o to, že se propojí mateřská intuice s dítětem, i když pravděpodobně s trochou cviku.
Jeden příklad za všechny
Když se podíváte na fotky například afrických dětí, viděli jste na nich někdy plenu? Africké matky bývají velmi často vzorem především v alternativní výchově – neustále své děti nosí na boku či na zádech a zapojují je do chodu kmene od narození. Na děti není pohlíženo jako na nesvéprávné jedince. A nenosí pleny. Toho byla svědkem i jedna lékařka, která si všimla, že z fronty žen s dětmi čekajících na ošetření sem tam někdo odběhne do křoví. Lékařka se ptala, jak matky poznají, že dítě zrovna potřebuje. Afričanky na ni překvapeně hleděly a odpověděly, že to přece pozná každá matka…
_tip_