Poporodní období (a to hlavně s prvním miminkem) je pro ženu hodně náročné období už samo o sobě. Když se k němu ale přidají nevyžádané rady, nepochopení a nulová empatie okolí, mohou dát novopečené mamince první týdny po porodu pěkně zabrat. Co bych jako čerstvá maminka chtěla opravdu slyšet od partnera a rodiny, a co by naopak nikdy neměli vyslovovat?
Sdílej článek
Každá žena mi dá určitě za pravdu, že po prvním porodu přichází velmi náročné období plné zvykání si na vše nové. Doslova nic není tak jako doposud. Vše je jiné a na všechno si musíme přijít samy za pochodu. Čím miminko uklidnit, jak poznat, že má hlad, co dělat, když je nemocné, proč nechce spinkat, když je unavené, a jak to, že se mu nelíbí v kočárku, když jsme za něj dali celou výplatu? Samé otázky a žádné univerzální odpovědi. Každé dítě je zkrátka jiné a platí na něj něco jiného. Stejně tak má i každá maminka svůj způsob výchovy a dělá si věci po svém.
Ptal se někdo?
Jednou z věcí, které dokáží každou šestinedělku pořádně namíchnout, jsou nevyžádané rady okolí, na které se nikdo neptal. Pokud si žena stěžuje, že jí miminko špatně spí nebo jí nejde kojení, není to výzva k tomu, aby jí všechny kamarádky, švagrové, tchýně a tetičky zasypaly hromadou nevyžádaných rad o tom, co pomohlo jim. Když bude chtít, zeptá se. Neptala se? Nechce radu. Je to jednoduché.
Co tedy odpovědět? Vyjádřením podpory a obdivu nikdy nešlápnete vedle. Řekněte jí, že je skvělá, že si vede výborně a určitě se to brzy samo spraví. Pochvalte ji za to, jak všechno zvládá, je to přeci superžena – jako každá máma.
Jablka a hrušky
Možná dojde na vyprávění porodního zážitku, který je každý zcela jiný a přeci docela podobný – bolestivý. Naslouchejte dobře, nekoukejte u toho do telefonu a neptejte se třikrát na stejnou věc. Žádnou ženu nepotěší, když jí řeknete, že to měla jednoduché, rychlé a začnete se s ní srovnávat v tom, že jste to měla mnohem těžší, vždyť jste rodila dvacet hodin! NE. Každá z nás si za svůj životní výkon, na jehož závěru přivede na svět nového človíčka, zaslouží respekt a uznání, ať už rodila jakkoliv.
A kdy bude druhé?
Empatie se koupit nedá, bohužel. Učit dospělého člověka empatii je asi stejné jako učit novorozeně násobilku. Tady pomůže snad jen vyškolit partnera, aby jízlivé, nevhodné a netaktní jednání okamžitě odrážel, někdy ale ani to nepomůže. Bohužel se vždycky najde někdo, kdo má v zásobě plno nevhodných komentářů. O neohlášených či nevítaných návštěvách snad ani mluvit nemusím.
Óda na matky
Co bych tedy jako novopečená maminka od okolí chtěla vlastně slyšet? Určitě potěší jakákoliv pochvala nebo otázka, jestli nepotřebuji pomoct (a případně rovnou jak). Není nad to mít někoho, kdo mě trpělivě vyslechne a podpoří. Možná pomohou i slova ujištění, že vše, co prožívám, je úplně normální. A pamatujte, jídlo je vždy vítáno.
