Jak připravit starší dítě na příchod sourozence

(Tohle mohl být můj nejkratší článek. Mohl skončit teď a tady. Protože víc už k tomu vlastně nemám. Jen tu lásku. Ale přeci jen mi to nedá a trochu se rozepíšu. Láska má totiž mnoho podob…)

Láskou. Láskyplně s ním mluvte. Všechno mu řekněte. Jak se těšíte. Jak se bojíte. Jaká to bude jízda. Jak nevíte, co přijde. Ale jak jste v tom spolu. Celá rodina. A že přijdou různé chvíle. Krásné. Ale taky náročné a těžké časy. A že i ty těžké situace zvládnete. Protože ho milujete, moc milujete, moc a moc. A že i když na něj nebudete mít tolik času jako teď, pořád ho budete milovat dál a dál a pořád víc a víc. Lásky je totiž moře a čím víc ji dáte, tím víc jí máte a tak se vám do srdce vejde i láska k sourozenci, ale pořád zůstane dost i pro něj i pro tátu. A nezbytně i pro vás.

Jenže děti slovům moc nerozumí. Víc rozumí činům. Tak čiňte.

S láskou. Láska, lásky, lásce. Dopujte se jí, kde můžete. Láskou a trpělivostí, pozorností k sobě i rodině.

A až se ten druhý narodí, až přibude ten sladký rozkošný čerstvě narozený uzlíček, od kterého se vám ani na vteřinu nebude chtít, udělejte si i tak na prvorozeného čas. Jen váš čas. Tak, jak to bylo dřív, aspoň na chvíli, než zase budete muset kojit, přebalovat, hopsat, lítat od jednoho druhému, div vám hlava nepraskne a „nevímkdynaposledstříhané“ vlasy nezakryjí nadobro výhled na svět… Bohatě se to vrátí na mnoha frontách. A udělejte si vědomě čas i na manžela. Zní to možná divně, ale i to prvorozeným pomáhá. Když máma s tátou spolu dál dobře vychází, spolupracují. Fungují. Milují se. Staré dobré struktury, pevné, neochvějné. S narozením sourozence se všechno změní, ale základ ne, ten stojí nezlomně. I když jsou unavení, i když je toho najednou na ně moc a častěji se hádají.

A prakticky? Vybavte staršího co největší mírou samostatnosti. Čím víc věcí starší dítě zvládne samo, tím lehčí situace pro všechny. Obléknout, obout, napít, přitáhnout si stoličku, kam je potřeba a obsloužit se. Uklidit. Najít. Připravit. Přinést…

A zkuste si, aspoň pro začátek, zajistit co nejvíce pomocných rukou. To je to pravé blaho pro celou rodinu. Někdo uvaří. Tchyně vypere. Kamarádka poklidí. Babi vezme starší dítě ven. Rohlík přiveze nákup. Děda vyvenčí psa. Manžel vozí mimino v kočárku. Vy máte čas si zacvičit a dospat noční mejdany, a nabrat tak síly na povídání o tématech, která se staršímu dítěti narozením sourozence otevřou. A tak. Držím vám palce!

Já jsem těžce podcenila pomoc od okolí. Chtěla jsem být za frajerku a všechno zvládnout sama. A víte, kdo to odnesl? Asi víte. Má prvorozená. A já taky. Je mi to líto doteď. Přitom se tomu dalo předejít! Aspoň mě to naučilo, že nechat si pomoct není otázka slabosti. Naopak! Je to velká frajeřina, protože vám pak zbudou síly na život. A z toho má největší radost kdo? Asi víte. Váš prvorozený. Druhorozený. X–rozený. A taky manžel. Takže vy.

Teď to budou dva roky, co má moje prvorozená ségru. Dva roky od těch chvil, co jí daly tak zabrat. A díky lásce, na kterou jsem si později konečně udělala čas, se to spravilo. A co víc, lásku posílá i té mladší, protože to tak vidí u nás. Přestaňte chtít výsledky. Vykašlete se na očekávání (už by měla dělat tamto, neměla by dělat tohle…) a tím vytvoříte prostor pro laskavost a pochopení.

Takže jak? Láskou. A prakticky.

Dejte vědět, jak to dopadlo u vás…