Zbožňuji sladkosti. Vím, že bych je jíst neměla nebo že bych je měla alespoň omezit. Je mi jasné, že to není dobrý příklad pro mé dítě. Nesnáším fastfoody, ale co když je bude můj andílek milovat? Jak se s dítětem domluvit na jídle, abychom byli všichni spokojeni?
Sdílej článek
Za mého dětství se složení potravin příliš neřešilo. Fastfoody nebyly, palmový olej jsme neznali. Ohřáté párky nebo bramborový guláš s uzeninou na večeři nikoho nepohoršoval. Vyrostla jsem a vzpomínka na dětský jídelníček mě netraumatizuje. Ale dnes jsem máma já a situace je úplně jiná. Fastfood na každém kroku, složení (nejen) sladkostí je lepší nečíst anebo naopak pečlivě prostudovat. Pro své dítě chci to nejlepší a ne vždy máme o jeho jídelníčku stejnou představu. Jak ho přesvědčit, aby si místo gumových medvídků dal trochu brambor s omáčkou a aby se to obešlo pokud možno bez scén a slz? Možná máte svůj osvědčený postup nebo takový problém vůbec neřešíte. Pokud jste na tom ale jako já a chcete se se svým dítětem víc domlouvat a méně rozkazovat, tady je pár tipů.
Zákaz a lež nic nezmůže
Zákazy vedou pouze k tomu, že si dítě při nejbližší příležitosti nasype do pusy celý sáček gumových medvídků najednou a nejlépe rychle, než si toho všimnete. Pak vám to nepřizná, protože se to přeci nesmí, čímž je vlastně nuceno vám lhát.
„Bude tě bolet bříško.“ To ale většinou není pravda, dítě to brzy zjistí a bude přemýšlet, ve kterých dalších situacích mu také ještě lžete.
Co takhle říct si to na rovinu? Mluvit s dítětem jako s citlivou vnímavou a inteligentní bytostí. Nesnažit se ho nějak „oblbnout“.
Řekněte pravdu, nekárejte
Přiznat se, že i vám chutnají nezdravé věci a že se musíte hlídat, abyste jich nesnědla moc, bude dobrý první krok. Řekněte si se svým dítětem, proč by zrovna tuhle tyčinku nebo hranolky nemělo jíst, uveďte pravdivé důvody. Snažte se, ať si na to dítě přijde samo.
Určitě nechcete, aby se bálo vám přiznat, že při školním výletě sluplo k obědu párek v rohlíku, hranolky a sladkou limonádu. Vy to poznáte až poté, co najdete netknutou svačinu v batohu. Pokud ví, že dostane vynadáno, zatají vám to. Jestli ale dostane rozumné a pravdivé argumenty, proč to není správné a co jiného by si mohlo dát, časem to samo omezí. Nečekejte, že úplně vyřadí, protože, když si dají spolužáci, vaše dítě si určitě občas dá s nimi. Jestli ne, blahopřeji, takovou vůli bych chtěla mít také.
Domluvte si pravidla, stanovte limit
Kousek čokolády nebo deset gumových medvídků, malé pitíčko na den, jedny hranolky týdně. U babičky jsou buchty dovoleny (já už domlouvání babičkám vzdala) apod. Stanovte si limit, jaký vám vyhovuje, domluvte se s dítětem na tomto množství a nechejte na něm, kdy si svoji porci sní. Když bude vyžadovat víc, vytrvejte, připomeňte mu domluvené pravidlo. Dítě si zvykne a časem nebude ani celou porci vyžadovat.
Ne každému se moje výchovná metoda bude pozdávat, nikomu ji nevnucuji. Důležité je, aby to doma fungovalo a všichni byli šťastní. Každá máma dělá pro své dítě to nejlepší, co umí. Ať už to zkusíte takto či jinak, držím vám palce. Hlavně se nenechte odradit počátečním neúspěchem, chce to vytrvat.
_tip_
