Když děti neuklízí

Pokud máte ráda pořádek, pak uznáte, že život s dětmi je sice krásný, ale v této oblasti poměrně náročný. Všude se všechno válí, všechno je opatlané a když si chcete večer konečně odpočinout – nemůžete, protože sbíráte po bytě rozházené kostky a utíráte tempery z kachliček.

Začněte u sebe

Děti se od nás učí a to, co vidí, je ovlivňuje v jejich chování teď i v dospělosti. Pokud tedy žijete v nepořádku a je vám to úplně jedno, děti tento postoj pravděpodobně pojmou za svůj. Dobrou zprávou ale je, že se může objevit také extrém, kdy děti zaujmou postoj naprosto opačný a v dospělosti pak své byty si udržují čisté jako klícky.

Nyní se ale vraťme k tomu, jak vést děti k úklidu. Děti rodičům moc rády pomáhají, takže jim pořiďte hračky k tomu určené – smetáky či vysavače, žehličky… Jestli ale nechcete utrácet, nevadí, stejně dobře poslouží opravdový smetáček a lopatka nebo hadřík na prach. Uvidíte, jak to pofičí! Stejně dobře zvládnou děti vyprázdnit/naplnit pračku nebo podávat kolíčky. Takto jednoduše pochopí, že úklid je důležitý a naučí se novým způsobům, díky kterým pro ně bude snadnější vše aplikovat i později, až bude na jejich bedrech ležet úklid „opravdový“.

A přejděme do dětského pokoje, kde se nejvíce koncentruje „šťastný nepořádek“. Proč šťastný? Protože to, kvůli čemu my kroutíme očima s představou hodiny strávené uklízením lega, je následek šťastné hry našich dětí.

Čeho se držet, aby šlo dětem uklízení samo?

• Po každé aktivitě, ve které už dále nebudete pokračovat, dětem vysvětlete, že se musí věci uklidit zpět tam, odkud je vzaly. Klidně to zprvu dělejte společně, časem uvidíte, že si úklid zautomatizují a budou to dělat samy bez reptání.
• Stejně fungujte i před spaním. Udělejte si s dětmi kolečko po bytě a do krabice nebo koše na prádlo posbírejte všechny hračky, které najdete. Potom je odneste do pokojíčku a ihned ukliďte. Po čase touto aktivitou pověřte samotné děti, určitě to zvládnout na jedničku.
• Zkuste děti nenapomínat a nebýt přehnaní kontroloři. Tím byste úklid pouze znechutili a docílili opačného výsledku.
• Nepřikazujte, mělo by to negativní efekt. Místo toho zkuste dělat například dohody a kompromisy: „Aničko, já vím, že teď chceš hrát hru, ale co kdybychom to udělaly tak, že si nejdříve uklidíš a potom si zahrajeme Člověče, nezlob se? Víš, ať tu máme na hru pěkně čisto a můžeme hrát hodně dlouho.“
• Nekapitulujte. Když budete děti půl hodiny přemlouvat k úklidu a nakonec se do toho s povzdechem pustíte sami, děti velmi rychle pochopí, jak to funguje a v budoucnu se od nich rozhodně žádné pomoci nedočkáte.
• Vymýšlejte, jak udělat z povinnosti zábavu – můžete například děti poprosit, aby si nejdříve uklidily všechny červené hračky, potom zelené, modré… Spojte to prostě s něčím, co je dětskému srdci blízké.
• Zkuste udělat soutěž – kdo první uklidí? Vy obývák, nebo dítě pokojíček?
• A nakonec – nezapomeňte chválit, chválit a chválit, vyplatí se to!

_tip_