Už vaše děti napsaly Ježíškovi? Že už přišly s tím, že Ježíšek dětem dárky nenosí? Nebo že snad neexistuje? Jestli jste právě v situaci, kdy si nevíte rady s tím, jak to dítku vysvětlit, poradíme vám.
Sdílej článek
Ježíšku, panáčku
Advent je tady. Spolu s ním ulice, obchody i domácnosti svítí tisíci světélek a začínají vonět jehličím. Na mnoha místech vidíme i betlémy, které nám připomínají tisíce let starý příběh o narození miminka v Betlémě. Takový příběh se traduje nejen v křesťanských rodinách, ale i všude tam, kde rodiče svým dětem chtějí předat příběh nejslavnějšího miminka všech dob. Když se podíváme do historie, tak je jisté, že někde v minulosti nastal zvláštní zlom. Ježíšek, jakožto novorozené miminko ležící na seně, byl tím, kdo dostával dárky. Teď je to obráceně a Ježíšek je tím, kdo nosí dárky, a je jen na nás, rodičích, jak to uchopíme.
Ježíšek vs. rodiče
Zamýšlíte se, jestli je vůbec správné dětem tvrdit něco, co není tak úplně pravda? Možná si pohráváte s myšlenkou jít s pravdou ven a říct dětem kdo je tím, kdo před každými Vánoci provětrá peněženku. Vánoce jsou ale dobou, kdy si užíváme klid a pohodu, část povinností odložíme a místo toho se koukáme na pohádky. Proč tedy nedat dětem možnost věřit i příběhu o Ježíškovi.
„Pro některé rodiny je to taková hra, kterou hrají hlavně i rodiče. A taková hra k Vánocům patří. Děti se pak koukají z okna a děkují Ježíškovi, kterého sice nevidí a některé ani nevědí, jak si ho představit, ale to je v pořádku. Děti tomu věří a je to něco něco, co tu rodinu tmelí. Je to taková hezká tradice, která díky tomu pokračuje,“ říká psycholog Martin Zajíc.
Jsou ale rodiny, kde na Ježíška nehrají vůbec. Podle takových si dárky dávají lidé mezi sebou, aby si udělali radost. Děti pak mohou rodiče potěšit vlastnoručním výtvorem a později třeba nějakou tou drobností za pár korun. Nechybí tu ale kouzelný příběh o Ježíškovi?
„Z psychologického hlediska mají obě varianty své klady i zápory. Nedá se tedy říct, která je správná a která špatná. Každá rodina to má jinak a záleží hlavně na atmosféře, kterou rodiče během Vánoc doma vytvoří. Když je příjemná, dítě pak nebude strádat, ať už mu dárky přinese kdokoli,“ míní psycholog Martin Zajíc.
Milý Ježíšku, doufám, že jsi bohatý
Je to milá tradice, když děti před Vánoci napíšou Ježíškovi, ale jejich dopis nemusí být nákupním seznamem ve výši mnoha tisíc. Daleko milejší je, když děti k Ježíškovi vzhlížejí jako ke kamarádovi, kterému se svěří, co je za předchozí rok potkalo, jak se jim daří, co je těší a co naopak trápí. Když na konci dopisu dodají, co by si pod stromečkem přály, rázem budete mít dopis, který si můžete schovat do rodinné sbírky a v dalších letech při něm s úsměvem vzpomínat na to, co se tehdy událo. Když děti povedete k tomu, aby dopis měl takovou formu, zbrzdíte jejich materiální touhy a naučíte je, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale hlavně o rodinné pohodě a společných chvilkách.
Mami, Ježíšek prý dárky nenosí!
A je to tady. Vaše dítě jednoho dne přijde ze školky nebo ze školy se šokujícím zjištěním. Spolužáci mu prozradí, že místo Ježíška nosí dárky rodiče a vy se dostanete do situace, kdy musíte vysvětlovat. Proč jste neříkali pravdu? A proč děti musely psát někomu fiktivnímu? „Nejlépe z toho vybruslíte, když dětem povíte jak celá tradice vznikla a připomenete, že podobnou zkušenost si z dětství nesete i vy, i starší generace,“, radí Martin Zajíc. Někdo to dětem vysvětlí tak, že někteří lidé opravdu věří, že dárky nosí Ježíšek, proto jste je o to nechtěli připravit. Děti jsou sice někdy smutné, ale dřív nebo později to pochopí. A nakonec hru na Ježíška rušit vůbec nemusíte. V mnohých rodinách se na něj „věří“ i přesto, že všichni vědí, jak to s těmi dárečky vlastně je. A co si budeme namlouvat, Ježíšek k vánočním svátkům prostě patří. Není tedy důvod, proč by neměl dotvářet kouzlo Vánoc i dál. ?
_tip_
