1
Jakmile dítě začne obcházet nábytek, kromě radosti z toho, že už zase povyrostlo, přichází také starost, aby špatně nespadlo a něco si neudělalo. Obezřetnost je jistě na místě, ale nic se nemá přehánět.
Sdílej článek
1
Zapomeňte na helmy!
Někteří rodiče se o své děti tolik bojí, že svým ratolestem raději nasazují ochranné přilby a chrániče. Pamatujte ale na to, že dítě se musí naučit padat samo, přece nemůže nosit ochranné oblečení celý život. Nemůžete trávit dny tím, že budete stát u dětí a hlídat, aby si nenatloukly nos.
Pokud necháte děti padat, uvědomí si, že na sebe musí dávat větší pozor a že u nich nebude pořád někdo stát a jistit je. Ačkoliv vám možná přijde, že se děti zajímají jenom o to, aby co nejrychleji vylezly na nejvyšší možnou poličku, i ony mají pud sebezáchovy.
Nepanikařte
Když už se stane a dítě spadne, nemusíte za ním hned běžet a utěšovat ho. Jenom byste tím povzbudili myšlenku, že pád je něco špatného a že je to důvod k pláči. Všimněte si někdy toho, že po pádu dítě nezačne plakat okamžitě, ale vyčkává. Pokud vidí, že k němu běžíte, začne natahovat a dožadovat se maminky. Pokud si toho ale nevšímáte nebo převedete řeč na jiné téma, na pláč bude rychle zapomenuto.
A pokud šlo opravdu o ránu a pláč je na místě? Zapomeňte na věty, že kluci nepláčou a že už je přeci Martinka velká holka, tak nechcete vidět slzičky. Děti používají pláč jako výraz nesouhlasu či toho, že se jim něco nelíbí. Poskytněte jim ochrannou náruč a pofoukejte bebínko.
_tip_
