Dnešní článek věnujeme dětem a jejich pohledu na koronavirus i momentální karanténu. Chcete vědět, co na současném stavu dětem nejvíce vadí? A z čeho mají naopak největší strach? A mohou mít „ponorku“ i děti na vás? Tak čtěte dále.
Sdílej článek
Taky si říkáte, že kdybyste byla svobodná a bezdětná, věnovala byste čas karantény sobě a svému rozvoji? Četla knihy, cvičila, učila se angličtinu? Místo toho teď jako matka jedete několik „jobů“ najednou. Matka-uklízečka, matka-kuchařka, matka-zaměstnankyně (někdy i živitelka rodiny), matka-učitelka, matka-kamarádka apod. Možná už máte ze všech ponorku, z dětí, z prarodičů a jejich nekonečných skype hovorů i z manžela. Ale pozor, nejste v tom sama! Vaše děti to také nemají lehké a často i ony mohou mít ponorkovou nemoc z vás. Pojďme se zeptat přímo dětí, jak vnímají současnou situaci.
Bojíš se koronaviru a proč?
Já se ho bojím strašně. Radši chci být doma nebo někde na zahradě s rouškou, aby mě něco nebo někdo nenakazil. Rudolf (6 let), Praha
Bojím se ho moc. Vypadá jak chlupatá koule, a když někoho napadne a ten je starej a nemocnej, tak může i umřít. Proto si s babičkou a dědou teď jen voláme, abychom jim ho třeba nepřinesli, i když nechceme… říkala maminka. Terezka (8 let), Uherské Hradiště
Ano, bojím, mohl by se nakazit někdo z mých blízkých. Natálka (13 let), Jihlava
Co ti vadí na současné karanténě a co ti nejvíc chybí?
Vadí mi, že musím být pořád doma, a nejvíc mi chybí, že nemohu chodit na tréninky házené a vidět se s kamarády. Lukáš (15 let), Jihlava
Mně taky vadí, že musím být pořád doma. A chybí? Asi nejvíc kamarádi, sport a volnost. Natálka (13 let), Jihlava
My jsme na chatě, abychom nemuseli být v Praze. A tady je nádraží a já tam nemůžu chodit přehazovat výhybky a vypravovat vlaky. A ani nemůžu za kamarády. Rudolf (6 let), Praha
Povídají si s tebou rodiče o koronaviru?
Trochu. Poprvé, když jsem to zjistil, tak si se mnou o tom povídal děda, ale jinak si o tom už teď povídáme všichni. Děda mi říkal, jak to vypadá, když ho mám. Jako že hodně kašlu, mám zánět plic a mám hodně vysokou teplotu. Rudolf (6 let), Praha
Ano, hodně. Upozorňují nás na roušky a hygienu. Lukáš (15 let), Jihlava
Na co se nejvíc těšíš, až to skončí?
Těším se, až půjdu konečně do školky. Pak půjdu za kamarádama a taky se těším, že pojedeme k moři. Rudolf (6 let), Praha
Na Evičku a Toníka, moje kamarády, a taky až uvidím babičku s dědou. Jo a taky se těším, že pak budu moct chodit venku a nebudu mít tu roušku. Terezka (8 let), Uherské Hradiště
A nevadí ti, že jsi pořád s maminkou nebo tatínkem?
To mi vadí jako dost. Jako už by mi mohli dát taky někdy pokoj. Ale oni pořád chodí a kontrolují, abych nebyla na počítači a nehrála Disney Princeznu. Terezka (8 let), Uherské Hradiště
„Tak na tohle ti odpovím sama,“ říká Kristýna, maminka šestiletého Rudolfa. „Vadí jim to, a hodně. Jsme na chatě, kde jsou jen s námi. Maximálně vyběhnou na zahradu. A tam pak odchytávají kolemjdoucí, jen aby taky mluvili s někým jiným než s námi. Mají z nás prostě ponorku,“ uzavřela Kristýna.
A skutečně mohou trpět ponorkovou nemocí i děti? Zeptali jsme se raději odborníka, psycholožky Laury Janáčkové: „Mohou, obzvláště ty v pubertě (smích). Ponorka je reakce na stres a ten mohou prožívat i děti. Zejména když mají přemíru pokynů a zákazů jako v této době.“
Současná situace je tedy náročná pro nás všechny – rodiče, prarodiče i samotné děti. Ale jsme v tom společně a určitě to zvládneme. Držme si palce!
