Proč jsou sourozenci tak rozdílní?

Rakouský psycholog Alfred Adler vypracoval teorii, podle níž platí, čím je menší věkový rozdíl mezi sourozenci, tím je rozdílnost výraznější – je mnohem patrnější rivalita a žárlivost. Děti si v rodině vybírají dostupné role, většinou jedno bývá výjimečně nadané, druhé trochu problémové, třetí zase vtipálek apod. Jakmile se narodí další dítě, opět si musí vybrat „neobsazenou“ roli.

Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Jestliže je prvorozené dítě od přírody tiché, druhé bude určitě hlučné a živé. Když je první dítě zodpovědné, jeho mladší sourozenec bude mít vše ledabyle na háku.

Jak už to tak bývá, prvorozené dítě je středobodem vesmíru obou rodičů. I proto bývá tento potomek velmi zodpovědný a konzervativní. Ve chvíli, kdy se mezi dětmi něco stane, vždy je povolán on, vždyť on je přeci nejstarší a má mít ze všech největší rozum.

Jakmile se narodí druhý sourozenec, musí už o pozornost rodičů spolu soupeřit. Obě děti se přirozeně snaží přilákat na sebe větší pozornost a obrátit rodiče na svou stranu.

I když si rodiče myslí, že se k oběma dětem chovají stejně, není tomu tak. U prvního se učili, co je to být rodičem a chtěli mít vše perfektní. Svačina v deset, po obědě procházka venku, na televizi se doma nekoukáme, večerka je v sedm… S druhým dítětem už je času méně, a tak jsou pravidla benevolentnější. S třetím dítětem některá omezení padají úplně.

Prvorozený syn a dcera

Vztahy mezi dětmi a rodiči ovlivňuje také pohlaví dítěte. Když se narodí chlapeček a o něco později dívka, tak každý z nich může vykazovat rysy prvorozeného. Soupeřivost mezi nimi bude o poznání menší.

V případě, že se v rodině narodí krátce po sobě např. dvě dcerky, bude mezi nimi velká soupeřivost a výrazné rozdíly v chování a projevech.

Prostřední děti jsou nejpohodovější

Děti narozené uprostřed nemají výhody nejstaršího ani nejmladšího sourozence. Často se říká, že jsou v nezáviděníhodné pozici, protože za někým musí běžet a přitom jim někdo jiný šlape na paty.

Jsou to děti, které většinou jako první odchází z domu. Naučily se totiž, že se musí spoléhat hlavně samy na sebe a se životem se vypořádat dle svých představ.

Celková povaha dítěte tedy nevychází jen z toho, jakými pravidly je dítě vychováváno, ale ovlivňuje ji i to, jaké hodnoty rodina uznává, samotný vztah mezi rodiči, náboženství a jiné. Nejde tedy vždy jen o pořadí, do kterého se potomek narodí, ale také o okolnosti a způsob, jakým je to interpretováno.

_tip_