Jak poznat, že má dítě psychické problémy?

Často si tuto skutečnost nechceme připustit nebo ji zkrátka omlouváme jinými věcmi – hodně školy, puberta a další. Závažnost problému začneme registrovat, až když na ni upozorní někdo z našeho okolí (učitel, trenér, kamarád). Logicky pak následují pocity viny a vzteku na sebe sama za to, že jsme si varovných signálů u naší ratolesti nevšimli dříve. Taková reakce je přirozená, zkuste se však místo obviňování a výčitek zaměřit na to, jak vašemu dítěti pomoct a podpořit ho.

Každé dítě je individuální a jedinečné. To, co může být „normální“ u jednoho, je u jiného vnímáno jako zvláštní nebo jiné. Proto je potřeba vnímat situaci v souvislostech a v delším časovém horizontu. Chovalo se tak dítě už někdy předtím? Je toto chování pouze nárazové nebo už nějakou dobu trvá? Nastala u nás nějaká životní změna, která mohla chování dítěte změnit? Existují určité varovné signály, které se mohou objevovat izolovaně, nebo se jich může projevit hned několik naráz. Pojďme se podívat, jaké to jsou:

• Školní docházka a prospěch

Vaše dítě školu zvládalo, sem tam přineslo špatnou známku, ale nebyla to žádná tragédie. Prospěch mělo dobrý, některé předměty ho bavily více, jiné méně. Problémy s kázní jste neregistrovali. Najednou se ale situace změnila a dítě nosí domů jednu poznámku za druhou. Má problémy se spolužáky i učiteli a jeho prospěch se výrazně zhoršil. Na třídních schůzkách posloucháte, že se vaše dítě nesoustředí, má problémy s udržením pozornosti a vyrušuje.

Situace ve škole je jedním z prvních ukazatelů, že se něco děje. Přeci jen ve škole tráví dítě většinu svého času mimo domov. Buďte proto pozorní a věnujte těmto signálům pozornost. V ideálním případě můžete situaci probrat i s učiteli, kteří vám mohou nabídnout další pohled na chování vašeho dítěte, které doma nemusíte pozorovat.

• Výkyvy nálad a chování

Pokud doma máte puberťáka, nejspíš jste na náladovost a občasné změny v chování zvyklí. Sáhněme si do svědomí, kdo z nás někdy v pubertě neudělal nějaký přešlap, za který pak dostal „za uši“. Ani v pubertě by však nemělo při změnách nálad docházet k agresivitě nebo sebedestruktivnímu chování. Pokud tedy něco takového zaznamenáte, zbystřete. Může se jednat například o to, že vaše dítě zničehonic zachvátí nápadný smutek, plačtivost nebo dochází k častým výbuchům vzteku, u kterých se nedokáže ovládnout. V krajních případech v těchto záchvatech dochází k tomu, že dítě ničí věci, ubližuje sobě nebo svému okolí. Zkrátka jeho chování se vymyká normě, na kterou jste byli až doposud zvyklí.

_tip_

Pozornost věnujte také tomu, pokud vaše dítě působí „divně“. Třeba jste měli doma malého neposedu, který chvíli nevydržel v klidu, měl spoustu koníčků a svůj volný čas chtěl trávit s kamarády. Teď ale sedí doma a nejeví zájem o nic a o nikoho. Nebo vaše dítě bylo naopak kliďas, ale teď neposedí, aktivity střídá jako na běžícím páse a stal se z něho malý ďábel.

• Atypický strach a obavy

Každé dítě se v určitém věku něčeho bojí nebo je z něčeho nervózní. Malé děti se přirozeně bojí například tmy nebo strašáka pod postelí. V pubertě zase přichází stres především ze školy – zkoušky, testy, domácí úkoly. Varovným signálem je ale to, pokud se dítě bojí něčeho, co není v souladu s jeho věkem. Pro vás jako rodiče je proto důležité naslouchat a často se i ptát. Možná zjistíte, že se vaše dítě některým tématům cíleně vyhýbá nebo je mu nepříjemné o nich mluvit.

• Problémy s jídlem a spánkem

Mezi časté ukazatele psychických problémů patří také problémy se stravováním a spánkovým cyklem. Všimli jste si, že vaše dítě v poslední době jí méně nebo naopak více, než bylo jeho zvykem? Objevuje se častá nevolnost, zvracení, bolesti břicha nebo jiné žaludeční obtíže? Má problémy s usínáním nebo se v noci často budí? Stěžuje si na noční můry, je náměsíčné nebo se z ničeho nic začalo opět pomočovat?

Problémy s jídlem a spánkem nemusí samozřejmě hned znamenat, že má dítě psychické obtíže. Proto je v první řadě dobré navštívit pediatra, který zjistí, jestli nemá vaše dítě například nějakou potravinovou intoleranci. Pokud ale vyšetření neodhalí žádnou fyziologickou příčinu, problém opravdu může být spíše psychologický. V tomto případě je třeba si s dítětem promluvit. Buďte ale maximálně šetrní a dítě do ničeho nenuťte, nátlak může situaci jen zhoršit. Dejte mu jasně najevo, že tu pro něho jste, může se vám s čímkoliv svěřit a jeho trápení zvládnete společně.

Autor: Online psychologická poradna Mojra.cz