Alessia je mladá učitelka žijící v severoitalském Bolzanu. Pro server Pigymáma se rozpovídala o tom, jak snáší situaci a jakým způsobem probíhá výuka přes internet.
Sdílej článek
Itálie je jednou ze zemí nejvíce zasažených onemocněním covid19, pamatuješ si, kdy jsi o novém viru slyšela poprvé?
Jasně že pamatuju! Bylo to, tuším, koncem ledna, kdy jsme se v Itálii poprvé dozvěděli o situaci v čínském Wuchanu.
Nejdříve mě napadlo, že jde o normální chřipku, ale jen o pár dní později se všechno změnilo, když se Itálie rozhodla uvést veškerou populaci do karantény. Hlavním problémem bylo to, že jsme nebyli dostatečně informováni, více informací o covidu přišlo až koncem února a až 8. března se italská vláda rozhodla všechno uzavřít.
Jak vypadá situace v Itálii právě teď? Vidíš například, že se změnilo chování lidí?
Zatím to vypadá tak, že budeme v karanténě až do třetího května (rozhovor proběhl 14. 4. 2020).
Jižní Tyrolsko už otevřelo některé knihovny, obchody a firmy s maximálním počtem pěti zaměstnanců, ovšem i tam jsou jistá kritéria, která některé firmy nesplňovaly, proto ne všechny byly schopné znovu otevřít.
Přiznávám, že se o chování svých spoluobčanů moc vyjadřovat nemůžu, protože jsem od 8. března nikoho neviděla. Ti, se kterými jsem ve spojení alespoň telefonicky, samozřejmě o svém chování přemýšlí. Ale uvidíme, jak to všechno bude, až dosavadní krizová situace skončí. Doufám, že se alespoň něco změní.
Obecně si myslím, že lidé začínají být unavení tím, že musí být doma, protože my v Itálii opravdu nemůžeme dělat nic jiného než jít na nákup, takže čas utíká mnohem pomaleji a tím horší jsou chvíle, kdy musíme zůstávat doma. Lidé tudíž začínají být netrpěliví. Počasí nám také moc nepomáhá, je tu téměř 30 stupňů, žádné mraky, a to už od března. Doslova nám chybí jaro.
Jak je to s obchody? Najdete všechno, co potřebujete?
Je pravda, že jediné obchody, které jsou v tuhle chvíli otevřené, jsou potraviny, drogerie a lékárny. Nejvtipnější na tom je, že od té doby, co jsme v karanténě, lidé objevili doposud skrytou touhu po droždí, mouce, sezamových semínkách a zázvoru, takže toto jsou ingredience, které momentálně nikde, v celé Itálii, prostě nenajdete. Je to poněkud frustrující, ale snažíme se to brát pozitivně a přemýšlíme tak, že pokud to neseženeme dnes, seženeme to zítra.
Jak se ty sama díváš na situaci, ve které je aktuálně tvoje země? Myslíš si, že je důležité myslet pozitivně?
Myslím si, že brát celou situaci s nadhledem a pozitivní myslí je velmi důležité. Pokud se tak opravdu děje, znamená to, že jsme schopni si dát pauzu od svých jinak stresujících životů, jsme schopni zpomalit a věnovat se prioritám, které nás dělají šťastnými. Vsadím se, že spousta lidí našla znovuzalíbení pro staré vášně a koníčky, na které dříve neměla čas.
Všechno je momentálně ve fázi jakési pauzy a myslím si, že je to příležitost, jak změnit způsob našeho chování a práce. Ze všeho nejvíc to je ale i příležitost, jak změnit náš náhled sami na sebe a milované lidi kolem nás.
Jak ty sama zvládáš karanténu?
Mám spoustu zájmů, takže nemůžu říct, že bych se nudila. Mimo jiné studuji na univerzitě, takže můj týden je skoro celý plný. Jsem vděčná za to, že mohu strávit spoustu času se svým přítelem, kočkou a s rodinou, která bydlí jen jedno patro pod námi.
A co vláda? Myslíš si, že udělali dostatek pro vás, pro obyvatele?
Myslím si, že italská vláda dělá v téhle situaci to nejlepší, co může. Nechci říct, že pro nás neudělali dost, protože nejsem v pozici, kdy to můžu adekvátně posoudit, ale v naší zemi je tolik rozdílných scénářů, že zkrátka není možné uspokojit každého.
Najde se podle tebe něco, co jste vy, Italové, dělali doposud špatně a co by se, až bude po všem, mohlo změnit?
Doufám, že nejsem jediná, kdo si všiml, že příroda letos velmi rychle rozkvetla. Myslím si, že kvetoucí jaro je nejen pro mě, ale i pro jiné obyvatele v současné situaci velmi potěšující. Doufám, že se lidé slepě nevrátí ke svým starým návykům a budou trochu víc než předtím respektovat přírodu. Domnívám se, že není tak těžké být přátelštější k našemu „domovu“.
Pracuješ jako učitelka, jak to vypadá teď, když jsou školy zavřené? Pomáháš dětem například přes Skype?
Všichni učitelé pracují z domu a k výuce používají různý software. Učíme děti alespoň online, samozřejmě ne takový počet hodin, jako bychom odučili klasicky ve škole. Mezi školami jsou rozdíly, protože žiji v bilingvním městě Bolzanu, kde se mluví jak německy, tak italsky, takže i podle tohoto se liší výuka. V Itálii má navíc každá škola možnost vybrat si, jakým stylem výuky se bude ubírat.
Různorodost ve výuce potřebujeme i proto, že spousta rodin doma nemá internet, počítač nebo tiskárnu, takže prostě nemohou pracovat tak, jak bychom si přáli. Kvůli tomu musíme být flexibilní a najít jiná řešení, například je občas nezbytné zajít do školy a něco tam připravit či vytisknout právě pro tyto znevýhodněné rodiny. Naštěstí se rodiny vzájemně podporují a pomáhají si.
Největší problém je prostě to, že své studenty nemůžeme vídat každý den, a pokud ano, tak jedině přes web kameru.
