Stane se to každému, dospělému i dítěti. Zbývá už jen otázka, jak zareagujeme. Budeme nadávat a uděláme z komára velblouda, nebo to přejdeme mávnutím ruky?
Sdílej článek
Čas od času dojde k malé či velké nehodě. Dítě rozlije šťávu či plný hrníček mléka do rozkládacího stolu a k tomu pokropí podlahu. Jindy skončí polévka na svátečním ubrusu a na malér je zaděláno. Dítě vyděšeně kouká, začne se omlouvat a má slzy na krajíčku.
Tyto malé katastrofy se stávají v každé rodině s malými dětmi, které ještě nemají tolik obratnosti v ruce, i s těmi trochu většími, které prostě jen do skleničky drcly. Dětem zkrátka padají skleničky, poháry, hrnečky i talířky z rukou, mokro je na stole, na stěnách, na podlaze i nábytku. Některé kusy nádobí to dokonce nepřežijí. Všichni jsme se naučili, že lepší kousky porcelánu je záhodno uklidit někam hluboko do skříně. Přesto je třeba mít s dětmi trpělivost.
Jak reagují rodiče?
My rodiče reagujeme dvěma různými způsoby. Buď to přejdeme mávnutím ruky, nic tak hrozného se přeci nestalo, a začneme sami potopu uklízet nebo staršímu dítku podáme hadr, ať si po sobě vytře. Jiní se rozčílí a dítě častují nadávkami, jaké je nemehlo. Občas i facka přilítne. Ale upřímně, není to zbytečný cirkus kvůli deci vylité vody?
Kdyby se to samé stalo našemu partnerovi, rodiči nebo kamarádce, asi bychom se na ně hned neobořili „nemáchej tu tak rukama a soustřeď se na jídlo/pití“. Snažili bychom se situaci rychle vyřešit a nepořádek uklidit. Opravdu se to může stát každému. Zvláště dětem.
Kdo s koho, nebo trocha úcty
Těžko ale můžeme předpokládat, že si dítě samo po sobě hned uklidí, zvláště když se na něj okamžitě rozkřikneme. Pravděpodobně se zachová stejně vypjatě jako my – začne brečet, ignorovat nás se zarputilým výrazem ve tváři, nebo dokonce s křikem uteče. A co zbude rodičům? Buď se pustí do bitvy „kdo s koho“, nebo ustoupí a naštvaně vše uklidí sami. Tak či tak, rodič prohraje vždy, když se pustí s dítětem do křížku. Stačilo by přitom tak málo a dalo by se konfliktu předejít. Místo výčitek a rozkazů zkuste raději navrhnout něco ve smyslu: „Ach jo, to se může stát každému. Tak to spolu uklidíme.“
Pokud se k dítěti budete chovat s úctou, jakou byste pravděpodobně projevili dospělému ve stejné situaci, pohromu si po sobě rádo uklidí samo.
