Slušnost a kouzelná slůvka

Známá psycholožka PhDr. Tamara Cenková rozdělila skrytou vulgaritu do dvou kategorií. První z nich je otevřená vulgarita – každému z nás ve stresové situaci uklouzne nějaké to sprosté slovíčko. Zakázané ovoce je nejsladší, a tak se ho děti ihned rády chytí a zkouší ho i přes vysvětlování rodičů používat.

Otevřená vulgarita je méně nebezpečná než skrytá vulgarita. Ta se pohybuje na emoční úrovni a dítě je v ní vychováváno už odmalička, přijde mu naprosto přirozená. Pokud například otec požádá matku, aby mu otevřela dveře, a štěkne to na ni nepříjemným tónem místo toho, aby požádal a poprosil, stává se z obyčejného požadavku něco velmi vulgárního. Nikomu pak bohužel nepřijde, že by to mělo být jinak. A protože vše začíná v rodině, děti předpokládají, že tento způsob chování je naprosto normální.

Děti začínají používat sprosté výrazy většinou se vstupem do první třídy, často v té době ani nevědí, co znamenají. V rodinách, kde nevládne skrytá vulgarita, si rodiče s dítětem sednou a vysvětlí mu význam daného slovíčka. Dítě to pochopí a nenapadne ho slovo používat.

Naopak v rodinách, kde si lidé nejsou emočně blízcí a kde vládne skrytá vulgarita, místo vysvětlivek raději štěknou „To se neříká!“ nebo podobně, aniž by vysvětlili, co výraz znamená. A co udělá dítě? Sprosté slovíčko nebo frázi použije pokaždé, když bude na rodiče naštvané a bude jim chtít ublížit.

Jak se vyvarovat skryté vulgarity?

• Věřte, že dítě nás věrně kopíruje.
• Chováme-li se k sobě doma hezky, bude to i dítě považovat za normální.
• V případě, že potomek domů přinese sprosté slovíčko, v klidu si ho vysvětlete.
• Způsob, jakým se chováme ke zvířatům, odráží i naše projevy vůči slabším (starším lidem, handicapovaným apod.)
• Dítě si všímá, jak se my sami chováme ke svým rodičům.
• Rodiče vytvářejí emocionální stabilitu dítěte.

Jak je to u vás doma? Vážíte si jeden druhého a používáte kouzelná slovíčka?

_tip_