Zvládnout vztekání batolat je obtížná disciplína. Pracují nervy, stres, hormony. Do toho únava, někdy pocit beznaděje, selhání… Výživný koktejl hořké chuti. Jedná-li se o první dítě, zaskočí tohle období o něco víc než u dalších. Tam se to už očekává, ale překvapit umí i mladší sourozenci. Z andílka se vyloupne dráček a je to na rodičích, aby to zvládli. S čím se musíte vypořádat, jsou vaše zažité stereotypy a vzorce chování. Můžete si sice říkat, že všechno budete dělat opačně než vaši rodiče, ale když přijde na věc, naskočí přesně taková reakce, na jakou jste si v dětství zvykli, když jste s vývojem nervové soustavy sami bojovali.
Sdílej článek
Křik, plácnutí po zadku, v afektu padají poznámky typu Jsi normální? nebo Už se konečně uklidni!
První pravda, mámo a táto, zní: Ticho a klid si nevykřičíš. Nečtete to poprvé, ale zásadní je zachovat si chladnou hlavu, alespoň se snažit, jak nejlépe umíte a když něco „uteče“, nepustit toho moc, nevyčítat si to a poučit se pro příště. A příště zas a potom znova….
Dobré je myslet na to, že dítě opakuje vaše chování, to vám může pomoci klid zachovat. Vyhrocené scény bude později i ono opakovat, navíc vůči nim otupí a ztratí k vám důvěru. Je to velmi vyčerpávající, ale když budete v klidu vy, dítě se uklidní taky. Nutno ovšem zdůraznit pravdu číslo dvě. Období vzdoru je přirozené, žádoucí pro další zdravý vývoj dítěte a v tomto věku nám to dítě nedělá naschvál. Dítěti se vyvíjí nervová soustava, neumí ovládat emoce. Což ostatně neumí často ani mnoho dospělých, tak jak to můžeme s takovou samozřejmostí vyžadovat od batolete.
Když TO přijde
Když už to na dítě přijde, projevte mu pocit bezpečí a bezpodmínečné lásky, která mu jasně říká, že je milované i když se vzteká. Žádné podmiňování, vydírání nebo uplácení. Ať si dítě prožije své emoce naplno v blízkosti rodiče v bezpečí. Jakmile upustí páru, bude zase dobře.
Noční můrou mnoha rodičů je ležící dítě na ulici zmítající se v záchvatu. O takových situacích slýchám, ale upřímně řečeno, viděla jsem něco podobného pouze jednou a nebylo to nijak dramatické. Pokud by se vám to stalo, nejdůležitější je bezpečí vás oba. Jestli se na vás někdo pohoršeně dívá nebo situaci komentuje, nenechte se rozhodit. Patrně nemá vlastní děti nebo aplikoval jinou výchovu, která možná vedla k mizernému sebevědomí jeho dětí v pozdějším věku.
Co pomáhá?
- Nabídněte řešení a podporu včas. Hlad, únava nebo frustrace z nezvládnutého úkolu může být spouštěč negativních emocí.
- Pojmenujte emoce, které dítě prožívá, ujistěte ho, že jsou normální a v pořádku. Učte dítě příkladem, jak takové situace zvládáte vy.
- Láskyplné ale důsledné hranice dávají dítěti pocit bezpečí.
- Dejte si pozor na svá očekávání, přizpůsobte je věku a schopnostem dítěte.
- A co víc, neberte si vztekání osobně. Není namířené proti vám, dítě jen ventiluje své emoce a jinak to zatím neumí.