Občas se zdá, že dnešní děti neznají slovo NE. Naopak – znají ho velice dobře, ale staly se vůči němu imunní. Určitě je slovo NE při výchově potomků u vás doma nejčastější.
Sdílej článek
Nedělej to, neskákej po gauči, nestrkej si to do nosu, nekřič, nebouchej s tím o stůl… Těch NE za den vypustíme z pusy až až. Čím více jich doma zazní, tím menší mají účinek. Občas nefungují vůbec. V určitém okamžiku se totiž děti stávají vůči NE rezistentními. NEposlouchají, NEchovají se tak, jak bychom si my rodiče přáli. Co se s tím dá dělat? Jak s dětmi mluvit, aby konečně zaregistrovaly, co po nich chceme?
NE se dá říct i pozitivně
Určitě si sami doma ověříte, že NE funguje nejlépe, když s ním hodně šetříte. Čím častěji ho používáte, tím více jde někam do ztracena. Mnoho zákazů se dá říci opačně, pozitivní cestou. Například „nekřič“ můžeme vyjádřit jako „mluv potišeji“. Nebo když k vám dítě přiběhne, zalyká se a nerozumíte mu, místo „přestaň řvát, nekřič“ řekněte „uklidni se a řekni mi pomalu, co si přeješ“.
Alternativy místo NE
Občas se vyplatí, když dětem místo přímého zákazu nabídneme alternativu, kde zakázanou věc mohou vykonávat. Místo např. „neskákej po gauči“ navrhněte vycházku ven a skákání na trampolíně na zahradě.
Místo NE řekněte, jak ANO
Když dítě dělá něco špatně, nezakazujte mu to rovnou, ale řekněte, jak to dělat správně. Např. „nečmárej křídou po nábytku“ vysvětlíte jako „v pokojíku máš tabuli, jdi si kreslit na ni“ a odvedete ho tam.
V případě, že se s jídlem babrá a rádo ho hází na zem, můžete místo obligátního „neházej jídlo po zemi“ přijít s vysvětlením, že „jídlo se jí, není na házení nebo hraní“. Místo skákání po posteli řekněte „postele jsou na spaní, nikoliv na skákání“.
Když NE nestačí
Občas jednoduché NE nestačí. Zvláště v nebezpečných situacích. Proto v tu chvíli musíme použít slova a tón hlasu, které nebezpečnost situací ještě zdůrazňují.
Místo NE říkejte co nejvíce ANO
Tohle pravidlo je často o našich mantinelech a také lenosti. Někdy je nám příjemnější říci NE jenom proto, že jste příliš unavení na ANO. Nejvíce to zaznamenáme v situacích, kdy chce dítě něco tvořit, ale my na to už nemáme sílu nebo náladu – můžeme místo toho říct např. „nemusíš to dělat, udělá to pak sama“.
Některé situace si často sami komplikujeme. Jdeme na procházku, děti dostanou gumáky a pláštěnku, počítáme s tím, že přijdou špinavé, přesto se dokážeme každou chvíli rozčílit nad tím, že chtějí skočit do louže.
Zkuste na tato pravidla myslet a uvidíte, že vám ulehčí společné chvíle a určitě zpříjemní výlet nebo pobyt venku na zahradě.
_tip_
