Děti dokážou být občas nemilosrdně upřímné. Však to sami znáte. Co jsme se od nich dozvěděli tentokrát?
Sdílej článek
Upřímnost se cení a taky občas bolí…
Holčička si prohlíží paní učitelku a nemůže z ní spustit oči. Po chvíli říká: „Hele, ty nejsi nalíčená, viď?“ „Ne, to nejsem,“ zní odpověď. „Hmm, je to vidět!“.
Každý den máme tzv. poradu, kde si v kruhu říkáme nějaké důležité věci. Sedíme u toho na polštářcích, aby nás netlačila země. „Ty nemáš polštářek?“ ptá se kolegyně jedna zvědavá a očividně i ustaraná holčička. „Ale má,“ ví o situaci své jiná, „ona má jen tak velký… zadeček, že není vidět.“.
Objev roku
Zpívá se vánoční písnička a děti svůj dozajista přenádherný zpěv doprovázejí ťukáním na ořechové skořápky. A najednou jedna holčička nemá skořápky v rukou, ale pod tričkem. „A hele, mně vyrostla prsa!“.
O rodičích
Mnohdy se člověk dozví i věci, které by snad ani vědět nemusel. Přijde takhle jednou klučík a šibalsky povídá: „Víš, co jsme včera dělali s maminkou? Cvičili jsme, abychom měli hezkej a pevnej zadek!“.
A ještě s těmi tělesnými proporcemi… Dva kluci se baví a jeden druhému říká: „Tvoje máma je tlustá!“ Nutno říct, že modelkovský typ daná dáma opravdu není. „Ale ne!“ brání svou matku ten druhý. „Má jenom velký prsa!“.
_tip_
