Seriál Ze školky je zpět! Zasmějte se humorným příhodám z pera učitele mateřské školky.
Sdílej článek
Karolína odložila propisku, protáhla si zničené karpály na pravé ruce, a začala budit děti. Pomoci přichází Miládka. „Tak kolik dneska?“ ptá se. „Je jich tu 24, takže tak 4 až 5,“ hádá Karolína. „To se držíš při zemi,“ odfrkla si uklízečka a vydala se zjišťovat reálný počet. Čeho? Samozřejmě dětí, které se počuraly během spaní. „Sedum!“ hlásí po kontrole mužstva. Učíme děti samostatnosti, takže po nich chceme, aby si i postýlky balily samy. Někomu to jde lépe, Mireček jde logicky se svým tempem příkladem, někomu hůře, že Daliborku.
„Suka!“ vzteká se Ruslan, který se pere se skládáním peřiny. Davídkovi tečou slzy, jak si do šatny odnáší mokrou hromádku. Ten si s tou vodou nedá pokoj. „Tak, a je to,“ uhladil Zdeněček poslední záhyb, očividně by se uživil i jako pokojská. Miládka mezitím sekýruje všechny, kterým to trvá, což je 90% osazenstva, protože už chce jít domů. Sice končí až v půl páté s Karolínou, ale co. Kuchařka přináší odpolední svačinku, chlebíky a drožďovou pomazánku. Karolína pomáhá dětem dávat peřinky do skříně, když se najednou přitočí Ľubica a povídá: „Počúvaj, koľko ti je rokov?“ „Na to se dámy neptá,“ mrkne na ni učitelka. „Ja viem, tak koľko ti je? Aspoň sto, hej?“ Karolína je mimochodem čerstvá čtyřicátnice. „Jo,“ nachomýtne se k rozhovoru Tomášek, „a váží nejmíň tunu!“ Hluboký nádech a výdech.
„Kdo má všechno hotovo, může začít svačit!“ volá Karolína do mumraje panujícího všude kolem. Někdo zasedá ke stolečku, někdo si jde umýt ruce, někdo brečí, někdo si teprve svléká pyžamo, každý podle sebe. „Kalolíno, co vlastně děláš za pláci?“ ptá se její jmenovkyně Karolínka. „Jak to myslíš?“ nechápe ta velká. „No, když nejseš tady s náma, tak kam chodíš do pláce vydělávat penízky?“ „Já pracuju tady, jsem učitelka ve školce.“ „Ale plosimtě, to neni vůbec žádná pláce!“ mávne nad celou záležitostí rukou holčička a jde svačit. Pohledy učitelky a uklízečky se střetávají…
_tip_
