Nahlédněte pod pokličku práce vychovatele v dalším dílu humorného seriálu s příhodami ze školky! Tentokrát o tom, když se den ve školce chýlí ke konci.
Sdílej článek
Crrr. „Dobrý den, jdu si pro Leničku.“ Karolína už nemá sílu, aby řešila zálibu v ochutnávání kamenů, dnes už ne. „Na shledanou.“ Crrr. „Dobrý den, mohla bych se zeptat na něco ohledně Daliborka?“ Paní učitelka najednou ožívá. Bude chtít maminka vědět, jak je na tom s grafomotorikou? Bude chtít vědět, jestli nemá jít na dodatečné vyšetření zraku? Možná úroveň řečových schopností? Nebo snad dotaz na mou úroveň individualizace vůči němu? „Papá dobře?“ Ramena klesají, úsměv povadá, oči se zalévají slzami. „Papá dobře,“ odpovídá skleslá Karolína.
Crrr. „Zdravstvujtě! Ja chaču Ruslana!“ „Vážně?“ ujede učitelce, nicméně tady je jazyková bariéra taková, že by si otec mohl vyslechnout kdeco a nemělo by to žádný dopad na cokoli. „Paká,“ loučí se kluk. „Ano, jsme paka, že tu pracujem,“ šeptá si pro sebe Karolína. Crrr. „Dóblidén…“ „Ano, ano, pro Taiwana,“ utíná konverzaci učitelka. „Wis-con-sin,“ mává při odchodu chlapec. „Mihoužimeengliš!“ chlubí se maminka. Karolína se otáčí k Miládce: „Ty vole, von neumí slovo česky a učej ho anglicky, to se mi snad zdá!“ „Za mě se za takový móresy chodilo do Jáchymova na uran, dnešní doba za nic nestojí!“ mumlá si pro sebe uklízečka.
_tip_
Mireček zmizel, nicméně je v šatně s maminkou. Ale jak se tam dostal? No, to je jedno. Venku se začíná stmívat, zbylých pár dětí posedává o samotě po třídě, půlka z nich běduje, že chce domů. Kdo by se jim také divil po devítihodinové šichtě, že ano? Crrr. „Dobré popoludnie, som tu pre Ľubicu,“ hlásí tatínek, jako by se to nedalo odhadnout už z jeho vizáže a řeči. „Mluvte na ni, prosím, doma česky, protože jinak bude mít časem problém ve škole,“ zkouší Karolína dnešní poslední intervenci. „Veď my sami po česky nehovoríme,“ směje se žoviálně otec a zatvára dvere do šatne. „V tom případě je problém vyřešenej,“ říká si pro sebe Karolína.
