Všechny to známe, mateřská dovolená má jednoznačnou charakteristiku. Stejnou každodenní práci v jiném zaměstnání zastávají minimálně čtyři různí lidé, mnohem lépe placení, a dokonce mají placenou i dovolenou. My matky máme dovolenou dnes a denně, a ještě k tomu neplacenou. To se máme!
Sdílej článek
Když manžel přijde domů, má sem tam tendence ke kritickým připomínkám (moc/málo jídla, nevyžehlená košile, systémové řešení umisťování nádobí do myčky atd.), nebo minimálně k údivům. Většinou mu ale postačí strávit pár hodin v sukních a reptání poznenáhlu umlkne. Ba naopak. Pozoruju pak na něm určité příznaky přetlaků a pod fousy (které nemám) se škodolibě směju. Jojo, tahle práce není pro každého. Mělo by se na ní dělat víceúrovňové výběrové řízení, psychologické testy, požadovaná by měla být pokročilá znalost matematiky a pak teprve zkušební pracovní období pod dohledem mistrů, zaučení s možností vycouvat, než se rozjede tvrdá dřina naostro. Zvedla bych platové podmínky cca o 300 %, nabídla víkendovou dovolenou nejméně jednou za měsíc, samozřejmostí by byly platové bonusy při dobře odvedené práci, speciální odměna za úspěch, jednou týdně regenerační okénko (sauna, masáž, kosmetika, kadeřník) a zdarma poskytované kostýmky a uniformy (včetně čistírny), a také proplacené veškeré pomůcky pro výkon povolání…
Uaaaa! Sladký sci-fi výlet…
Ležím v posteli a vědomě bordel přezírám. Kopu prádla ignoruju. Duplo pod polštářem. Drobky křupou pod nohama. Dřez přetéká, ale ne vodou… Seznamuju se s panem chaosem, který u nás panuje a vydává příkazy, zcela protichůdné oproti předchozímu režimu. Kdysi u nás vládla pevná ruka diktátora, jehož priority zněly: pořádek, čistota, řád. Po třetím porodu nastal anarchistický puč. Kéž by byla výsledkem převratu aspoň demokratická debata! Ale na nějaké dohody s nepořádkem nikdo nemá sílu. Je silnější, je všude, má silné zbraně. Na účinný boj s ním nemáme dost početnou armádu. Tedy kapituluju. Vzdávám se a smiřuju se s novým mocenským režimem, i když někde uvnitř zůstávám věrná a dušuju se, že jednou se zase vrátí čistota a řád.
Teď tedy nezbývá než se zaučit ve zbrusu nové disciplíně: učím se, jak si vybrat takovou činnost, která je důležitá právě teď. A jak se do ní se plně ponořit, bez výčitek, co všechno dalšího bych ještě měla uděat. Protože to ostatní zkrátka počká na období, „až to jednou půjde“. A úkolem šestinedělí je především regenerovat a mazlit se. (Ne mít utřený prach, umytá okna a uklizené prádlo – i když to, co na mě odvedle kouká, už není prádlo, to je Everest. Nebo rozbouřené moře Atlantiku, když ho holčičky nemilosrdně roznesou na kopytech po celém bytě, protože zrovna hledají takové to měnící tričko s jednorožcem nebo takové ty pruhované šatičky.)
Samotnou péči o novorozence bych popsala jako koncentrovanou do dvou hlavních oblastí: skin to skin v posteli a dítě v šátku mimo postel. Také ho často větrám, naskákalo mu novorozenecké akné, pupínky, které reagují na náš svět. Mlékem prostříkávám zalepená očička, ucpaný nos a pořád lihuju pupík. Až do úplného zahojení. Hodně času trávíme nad umyvadlem, před zrcadlem. On se vykaká, vyčůrá a já na něj můžu koukat. Jak se ksichtí. Povídám mu u toho. Má to spousta výhod. On nepláče, protože ho nebolí bříško. Já nemám moc praní, protože skoro nikdy nic nepokadí a nepočůrá, protože jde všechno rovnou do odtoku. (Jednorázové plenky kupuju zásadně až v době, kdy se někam cestuje.)
Úplně jsem zapomněla, že se děti koupou, takže první cachtání přišlo, až když chudák miminko nelibě zavonělo zkyslým mlékem. Pak nebylo na co čekat, svlíkla jsem nás oba a naložila do vany. Moc se mu to líbilo. Od té doby se koupeme pořád. Za odměnu. Většinou spolu ve velké vaně, nebo se spolu okoupou všechny děti. Nastavili jsme jasná námořnická pravidla a funguje to.
Jako nejnáročnější oblast šestinedělní péče vychodnocuju kontroly u doktorky a gyndaře, zařízení úřadů (rodičovské) a přihlášení do zdravotní pojišťovny. Náročné mi přišlo i zvednout telefon a objednat se, natožpak zvednout zadek, obléknout ho (zadek svůj i mimiňákův) a doplahočit se k vytýčenému cíli. Každý dílek skládačky je akce na dva dny. Jeden den to zařizuju a odpočívám, druhý den projekt dokončím a zaslouženě odpočívám. Ale poskládá se to.
Těším se, až bude novorozenec častěji bdělejší a bude s ním komunikace v řádu úsměvů a žvatlání, teď je prostě zatím jen k uňuňání rozkošnej. Pořád na něj koukám, čučím a děkuju za každou chvíli, modlím se a žasnu.
