Sedíte na okraji pískoviště a vyrábíte bábovičku. Sama. Ostatní děti pěkně zpívají „bábovičko, jestli se mi nepovedeš…“, ale vaše dítě nemá zájem. Už dvacet minut ho fascinují ploštice pod stromem. I přes vaši mistrovsky zvládnutou expozici nejrůznějších zvířátek z písku ploštice drtivě vítězí a mají veškerou pozornost vašeho dítka. Ostatní kamarádky maminky se radují, jak si spolu jejich děti pěkně hrají. Necítíte vztek, ale rozhodně vám z toho není do zpěvu. Jsou vám tyto situace důvěrně známé?
Sdílej článek
„Buď ráda, že není ovce!“
Syn se vždy trochu odlišoval od ostatních dětí. Byl zkrátka svůj. Často mi bylo řečeno, že takové dítě je požehnání. Dokáže si jít svou cestou a není poslušná ovečka, která se podřídí většině a dělá vše jako ostatní. Začalo to už v roce a půl. Každý den na hřišti trávil většinu času otvíráním a zavíráním vrátek. Houpačky, prolézačky a skluzavky úplně ignoroval. Zajímala ho jen vrátka. Doma to byla dvířka od skříněk nebo šuplíky. Vydržel i půl hodiny otevírat a zavírat šuplíky. Následovaly klimatizace, větráky a větrné elektrárny. Když jsme šli kolem venkovní jednotky klimatizace, museli jsme se alespoň na pět minut zastavit, aby mohl koukat. Postupně, jak rostl, začaly ho zajímat železniční přejezdy a vlaky.
Projekt pračka
V předškolní třídě nastoupila obsese v podobě praček a sušiček. Nutno podotknout, že každé takové období zahrnovalo vyrábění co nejvěrnějších napodobenin z kartonu či čehokoli, co se doma našlo. Říkala jsem tomu „projekty“. Některé máme schované na půdě. Zpětně na toto období vzpomínám ráda, ale tehdy jsem byla vyčerpaná. Někdy jsem si přála, aby to už skončilo. Aby šel ven a hrál s kamarády fotbal. Když jsme si pořídili robotický vysavač, netušili jsme, jakou lavinu tím spustíme. Zatímco ostatní děti ze třídy chodily ven, jezdily na kole a sbíraly pokémony, syn doma vysával a testoval možnosti svého milovaného robota. Hodně se také zajímal o technickou stránku věci. Google byl můj velký parťák, neboť na mnohé otázky jsem neznala odpověď.
Rada nad zlato? Vyškrtněte ze svého slovníku slovo „normální“
Máte doma originální osůbku, která si zcela jistě vidí dál než na špičku nosu. Díky tomu, že dítě nebudete omezovat mantinely většinové společnosti a konvencí, podpoříte jeho individualitu. Ono časem samo přijde na to, že i některé „normální“ činnosti jsou taky fajn, jen to třeba bude v jiné fázi jeho vývoje. Nebo taky ne. Každopádně nedopusťte, aby se cítilo jakkoli méněcenné, když nedělá vždy a všude to, co ostatní děti. Dáte mu tím skvělý základ do života. Bude se učit být samo sebou a ne tím, co chce okolí. Dokáže si udělat svůj názor a bude si za ním stát. Připravte se ale na problémy, především ve školním kolektivu. Nepochopení a posměch. Čímkoli dítě vybočuje, přitahuje tím pozornost, a to ve špatném slova smyslu. Velmi záleží na osobnosti dítěte, jak se s tím popere.
Přijměte to. Sžijte se s tím
Přijetí syna takového, jaký je, se všemi jeho originálními nápady a aktivitami, pro mě nebylo bohužel samozřejmostí. Byl a stále to je proces. Na jedné straně mateřská láska, na straně druhé silný nátlak společnosti a dnešní doby zaměřené na mainstream a výkonnost. Není snadné umět ostatní vlivy a reakce nejbližších z kruhů, v nichž se pohybujete, hodit za hlavu. Je důležité srovnat si to sama v sobě, abyste pak mohla být dítěti skutečnou oporou při vývoji jeho jedinečné osobnosti.
