A pokud tedy je má dedukce, že trimestr sestává ze tří měsíců, pravdivá, pak je oslava tří měsíců od narození děťátka v podstatě oslavou početin! Oslavou skutečného roku! Roku od chvíle, kdy jsme s děťátkem spolu.
Sdílej článek
Magie čísel v našem případě opravdu sedí na den přesně. Dítě počato 5. dubna, na svět přišlo 5.ledna. Asi se začnu věnovat numerologii. Anebo ne, takhle mi to stačí. „Dobré ráno, miláčku, dneska máš tři měsíce! Už tři! Teprve tři!“ Usmál se na mě, protože miminka všechno ví, všechno cítí. Jejich moudrost je vesmírná, jejich vědomí bez limitů, otevřené a napojené, vševědoucí. Ufonci, andílci, zázraky, stvoření, která ještě umí létat mezi nebem a zemí a obtiskávat zprávy o všehomíru ve svých hlubokých očích a blažených úsměvech.
Jako matce mi s každým dalším narozeným dítětem klesá sebevědomí. Co jsem na poprvé věděla jistě, teď nevím. O čem jsem byla přesvědčená, teď zpochybňuji. Ale jedno jediné vím na tuty. Kontakt a hluboký respekt k bytosti, která k nám s důvěrou přišla na návštěvu, obohatit náš život tím, že nám nastaví zrcadlo a důkladně prozkoumá naši pravou povahu a existenci, je základním klíčem ke spokojenému mateřství a miminku.
Břicho po císaři zůstává necitlivé, i když ho masíruju a hladím, i když jsem na něj nezapomněla, přestože už se v něm žádné děťátko nevlní. Zkrátka je narušené, cesty nervů přerušené, kůže vytahaná, diastáza na tři prsty. No a co. Má spoustu času, klidně celý život na to, aby se pomalu dostávalo z tak obrovského vypětí, kterým si prošlo. Cvičím dechem i lehké úkony, hodně chodím, poslouchám své potřeby. Největší starost mi dělají hormony. Někdy mě rozstřílí jako kulomet, pak bulím a je to k nezastavení. Třeba se mi zasteskne po intenzitě 9. měsíce, po porodu a šestinedělí. Ale vzápětí mě rozpláče naopak úleva, že už je to za mnou, že jsme přežili. Někdy pláču, že už nikdy těhotná nebudu, někdy zase úlevou nad tím, že už naštěstí nikdy těhotná nebudu. A tak. Ale zároveň, a dovolte mi tu upřímnost, i když by nad tím všichni, kdo mě znají kroutili hlavami, hormony mě nešetří a bytostně, i když potichu (aspoň v tomto směru mi zůstává trochu soudnosti) si úplně vážně přeju další dítě. Možná všechny dámy přemýšlí o tom, že chtějí ještě další? Že tohle přece nemůže být naposledy? V mém okolí se k tomu žádná nepřiznává, což mi přijde podezřelé. Zdá se mi, že má touha přece nemůže být nic jiného než jasný příkaz přírody, protože racionální to rozhodně není. Doufám, že to odezní spolu s hormonálním koktejlem a vrátí se mi břitký úsudek a nohy na zemi. (Protože slzet před výlohou se zavinovačkami ve chvíli, kdy máte v nosítku měsíční mimino a pod ním obrovskou, 20 cm širokou, zašitou jizvu, a k tomu každou rukou držíte další vlastní malé dítě, mi úplně v pohodě nepřijde…)
Možná jste ode mě čekali tipy a rady, jak o miminko pečovat, jak na kojení, prdy, rady, doporučení, cenné know-how. Zklamu vás, nemám. S každým dítětem to bylo jinak, jednou fungovala bezplenkovka, jednou ne, jednou látkovky, jindy Babylove, jednou měsíčková Weleda, příště Sudokrém anebo domácí měsíčková… Každé dítě je jiné, každá máma je jiná a každá máma v každém období je jiná. Není univerzálních rad, zkrátka není. To, co spojuje všechny naše čtvrté trimestry, je prso, nošení, respekt a láska a ten zbytek se hledá za pochodu, improvizuje se rodině na míru.
