Napadlo vás někdy, jaké to je, být bezdětná a obklopená lidmi s dětmi? Možná takovou kamarádku máte, anebo je to někdo z rodiny? Už jste té osobě někdy řekli, že tomu nemůže rozumět, když přece děti nemá? Pokud ano, určitě ji tato poznámka nepotěšila. Proč, to se dozvíte v dnešní článku.
Sdílej článek
Existuje spousta žen, které zoufale chtějí rodinu, ale nejde to. Příčin může být spousta – nemožnost najít ideálního partnera, který by si přál stát se otcem, nebo může být problém v plodnosti páru. Ať už je to jakkoli, být po třicítce bezdětná dělá z ženy terč pro všechny cizí i známé rádce a zvědavce, kteří si nikdy neodpustí malé rýpnutí. „Už máš nejvyšší čas.” “Na co ještě čekáš, holka?” “Ubývají ti vajíčka…” “Přece nechceš být čtyřicetiletá matka.” A mohla bych pokračovat. Možná by vás překvapilo, co všechno dokáží někteří lidé vypustit z pusy.
V takovém případě je pro ženu samozřejmě každá taková poznámka mimořádně zraňující a každá nově těhotná kamarádka se stává nepřítelem číslo jedna. Ať jí to totiž jakkoliv přeje, nedokáže se zbavit závisti a časem může všechny šťastné maminky v okolí začít tiše nenávidět. Pokud takovou kamarádku snažilku máte a ona se s vámi a vašimi dětmi stále stýká, vězte, že je opravdu statečná! A až budete příště probírat vaše mateřské problémy a starosti, určitě jí moc potěší, když si vyslechnete její rady a náležitě je oceníte. Děti sice nemá, ale neznamená to přece, že o výchově dětí nic neví. Naopak, řada žen, které pracují s dětmi vlastně matkami samy nejsou a na profesionalitě jim to nijak neubírá.
Jsou i ženy, které děti mít z nejrůznějších důvodů nechtějí, určitě takové kamarádky také máte. I pro ně jsou komentáře ohledně ubývajících vajíček mimořádně otravné. I přes to, že děti nejsou jejich největším koníčkem, stále jsou to věrné přítelkyně a na vzájemných návštěvách si ochotně hrají s vašimi potomky. Kupují jim dárky k narozeninám a navštěvují s vámi dětské koutky, protože jinde si společné kávu v klidu dát nemůžete. Poslouchají vaše mateřské starosti, o kterých sice nic nevědí, ale nějaká reakce se od nich asi očekává, tak zkouší poradit nebo politovat, i když z křiku v herně už chytají tik v oku a to kafe taky nestojí za nic a pak se jim dostane odplaty ve formě oné věty “Tomu nemůžeš rozumět, když nemáš děti.” A je to pravda, asi nemůže. Ale co vám má na to říct? Ochotně se s vámi baví o tématu, které je pro ni pravděpodobně dost nezajímavé a dostane se jí takového vděku?
Zkuste se do jejich role na chvíli vžít a dojde vám, že i pro ně je takové přátelství dost náročné. Večer volat nemohou, to uspáváte. Po obědě radši ani nepíšou, aby zpráva zase nevzbudila vaše batole z odpoledního spánku. Když vás chtějí vidět, musí při tom překousnout, že je posloucháte jen na půl ucha, protože zároveň na pískovišti sledujete své dítě, kterému ten divný chlapeček už zase bere bagr. A zajít si společně každý pátek večer na víno jako za starých časů? Tak o tom si všichni můžeme nechat zdát.
Přátelství mezi bezdětnými a maminkami zkrátka není jednoduché, snahu musí projevit obě dvě strany a není špatné se čas od času zkusit vžít do druhé role.
