I když jste dobrá slípka a snesete hodně vajec, tak se v laborce ještě nemusí podařit je oplodnit. To bylo uvědomění, na které jsem si nechtěla zvyknout. Umělé oplodnění má skutečně dost kroků a každý z nich je velmi vrtkavý a na jakémkoliv stupni se může cokoliv dost nepříjemně zaseknout a přestat se vyvíjet (u embryí to platí doslova).
Sdílej článek
Telefonát z CARu na sebe nenechal dlouho čekat. Čtyři z mých vajec nestála za řeč, takže se je ani nepokoušeli oplodnit. Ta zbylá čtyři oplodnili, ale u tří se vývoj zastavil a nedocíla tedy podoby embrya. Zbylo jedno. Krásné embryjko, zcela učebnicové, které čekalo na svoji maminku, resp. dělohu. Moji dělohu, kterou jsem hned druhý den okamžitě odjela doručit na sál.
Tzv. embryo-transfer probíhá ve bdělém stavu a rovná se co do délky nebo pocitu klasickému gynekologickému vyšetření. Akorát se doporučuje nejít před výkonem čůrat, aby byl ultrazvukový obraz co nejjasnější. Fajn, to se dá určitě přežít. Pod ultrazvukovým dohledem našel Čáryfuk místo v děloze, které se mu zdálo nejpříhodnější a umístil do něj naše embryo (resp. musíte jim věřit, že to je to to „vaše“). Přes ujištění, že z nás ta transferovaná embryjka nevypadnou, jsme já i všechny ostatní dámy na pokoji držely úzkostlivě nohy u sebe a nenápadně provozovaly něco jako jogínskou svíčku (ano, všechny snažilky ji umí udělat třeba o půlnoci). Bylo to dost těžké, zvlášt, když máte plný močový měchýř a FAKT se bojíte vstát a jít na záchod. Když už to nešlo udržet, vstala jsem a odcupitala se vyprázdnit. Má chůze připomínala tučňáka, co má nohy hodně do X.
Při odchodu mě pan primář vybavil léky (bere se utrogestan, hormon, který přesvědčuje tělo, že je těhotné) a upozorňoval, že na ně nesmím zapomenout. Také jsem dostala doporučení, kdy si mám udělat těhotenský test. V případě jeho pozitivity jsem měla zavolat a za dalších 14 dní přijít na kontrolu a potvrzení těhotenství. V případě negativního testu jsem měla zavolat své koordinátorce a dohodnout s ní další postup.
Můj případ byl ten druhý.
F-U-C-K.
