V dnešní době se ve většině školek svádí bitvy o místo. I tak bychom se ale neměli řídit jen heslem „jsme rádi, že ho vůbec vzali“. Poradíme vám, jak si správně vybrat.
Sdílej článek
V případě, že si nevyberete dobře, syn nebo dcera se špatně aklimatizují a budou školku nenávidět. Pro něj i pro vás to bude každodenní vyčerpávající boj, který může trvat i několik měsíců. Najít ideální školku, která je hned u baráku, nově zařízená, paní učitelky jsou svaté a stojí rozumné peníze, není vůbec lehké. Proto si před výběrem položte několik zásadních otázek.
V místě bydliště, nebo blízko zaměstnání?
Už víte, kdo a v kolik bude dítě ze školky odpoledne vyzvedávat? Pokud nemáte práci hned za rohem a nedisponujete babičkami v důchodu či v ojedinělých případech chůvou, zvolte raději školku blízko pracoviště. V případě nečekaných katastrof jako zvýšená teplota či zvracení nemusíte řešit otázku, jak se nejrychleji dostat přes celé město nebo ještě hůře do vedlejšího města a pak se rychle přesunout do školky. Když ji máte pár bloků od zaměstnání, vezmete to na jeden zátah a dítě nemusí ve školce zbytečně dlouho trpět.
Podle vybavení, nebo podle učitelek?
V tomhle případě je odpověď jednoduchá. Na prvním místě jsou vždy lidé. I když má budova otlučenou omítku, starý nábytek a opotřebované hračky, se kterými jste si ve školce možná hráli ještě vy jako malé děti, může zaměstnávat skvělou paní ředitelku a ještě lepší učitelky, které si s dětmi vytvoří pevné pouto, jsou kreativní a milující. Dle mého názoru je to stokrát důležitější než nejmodernější vybavení a sterilní prostředí bez lásky. Zeptejte se rodičů, jejichž potomek navštěvuje danou školku, jak jsou s ní spokojeni. Nejhlavnějším kritériem výběru by měla být pověst zaměstnanců.
Ve městě, či na venkově?
Záleží samozřejmě na tom, kde bydlíte a jaké prostředí preferujete. Po průzkumu mezi kamarádkami, které bydlí kousek za hranicí města a měly obě možnosti, jednoznačně vedou vesnické školky. A proč? Důvodem je přirozenější a uvolněnější atmosféra. Děti jsou podle nich více venku, mají mezi sebou pevnější, až sousedské vazby a paní učitelky svou práci milují. Vybavení nemusí být tak perfektní, některé ze školek neustále bojují o rozpočet, to ale nemění nic na faktu, že mohou být svou výchovou kvalitnější.
Česká, nebo cizojazyčná?
Trendem posledních let, hlavně mezi movitějšími rodiči, jsou anglické a německé školky. Je fajn snažit se dítě naučit další cizí jazyk, ale všeho s mírou a rozumem. Okolo čtvrtého roku dítě už vnímá, jestli někteří lidé hovoří jeho rodnou, nebo cizí řečí, a do šesti let se rozvíjí jeho slovní zásoba neuvěřitelným tempem. Prcek, pokud není z bilingvní rodiny, by do tří let neměl být rušen dalším jazykem. Snaha rodičů o rozšíření obzorů svého dítěte by neměla být prioritou za každou cenu. Pokud dítě šišlá, měli by se rodiče raději zaměřit na odstranění mluvní vady než na francouzštinu. Zajímavost nakonec – věděli jste, že většina simultánních tlumočníků začala své vlastní děti nutit do jazyků až okolo devátého roku?
_tip_
