Když zjistíte, že jste těhotná, moc se na miminko těšíte, všechno plánujete a do poslední tečky máte vykreslené, jaká budete máma a jak to všechno bude. Jenomže realita bývá někdy poněkud jiná.
Sdílej článek
Nikdy nebudu svým dětem pouštět televizi
Tak přesně na tohle vzpomínáte dva roky od porodu, když se únavou zhroutíte na gauč a odpočíváte, zatímco se děti spokojeně dívají na televizi.
Hlavně žádnou čokoládu!
Chytáte se za hlavu a vzpomínáte na časy, kdy jste si přesně tohle slibovala. Pak se podíváte na křičící dítě ležící na zemi před regálem a víte, že jediným způsobem, jak ho utišit, je koupit mu čokoládu, které se dost hlasitě dožaduje. A rezignujete.
Nebudu mluvit v plurálu
„My už papáme!“„Už máme první zoubek!“ Před početím vám přišel mateřský plurál velmi odpudivý. A pak si voláte s kamarádkou a řeknete, že na procházku určitě půjdete, ale že zrovna spinkáte, a až si dáte ke svačině kašičku, budete připravené.
Vyvaruju se zdrobnělin
Dřív jste kroutila nad zdrobnělinami očima, ale teď sama sebe slyšíte, jak se i partnera ptáte, jestli nechce papání nebo kafíčko, že musí mít určitě unavené nožičky z práce, ať se trochu nají, než půjde udělat hají.
Všechno budu trpělivě vysvětlovat
A je to tady. Nastalo období „proč“, jste připravená, vyzbrojená, ale už po dvou dnech vaše rozhovory vypadají následovně: „Mami, proč ta tramvaj nejede?“ „Protože čekáme, až nastoupí lidi.“ „A proč čekáme, až nastoupí lidi?“ „Protože chtějí taky někam jet.“ „A proč?“ „Pro slepičí kvoč.“ Co jste to říkala o té trpělivosti?
Obejdu se bez diskuzí
K tomu, abyste vychovávala své dítě, nepotřebujete žádné diskuze plné jiných matek a mateřské weby. Čtete tento článek, tak není třeba to dále rozebírat.
Budu se o sebe za každou cenu hezky starat
Po třech týdnech mateřství se ale dostáváte do fáze, kdy si říkáte, že jít do obchodu nebo na poštu namalovaná přece vůbec není potřeba.
_tip_
