T-Ě-H-O-T-N-Á.
Nezdá se mi to? Fakt se to povedlo? Není to jen výplod mých tužeb? Co když je ten test falešně pozitivní? Mám to říct manželovi, nebo počkat na potvrzení lékaře?
Sdílej článek
Hlavou se mi honilo asi milion otázek. Zároveň jsem zapomněla na všech sto předem vymyšlených způsobů, jakým své těhotenství oznámím manželovi, rodině a přátelům. Uplynulo ani ne pět minut, vlítla jsem do ložnice a vzdor svým předchozím představám jsem zalehla manžela a vykřikla jsem: Je to tam, budeme rodina!
Věřili byste, že až v tu chvíli jsme se asi po půl roce znovu milovali?
A žili jsme spolu od té doby šťastně až do smrti? Aneb v moderních pohádkách vše nekončí svatbou, ale početím?
Možná. Když se několik měsíců urputně snažíte dosáhnout cíle, můžete na cestě přijít o všechno. Ve snaze otěhotnět jsem na chvíli zapomněla, že jsem žena a vše smyslné jsem v sobě udusila. Sex se pro mě na okamžik stal nepotřebnou a časožroutskou zbytečností, protože mi nepřinášel kýžený výsledek. Mé druhé já, manžel, který se trápil úplně stejně jako já, byl na druhé koleji ještě dříve, než jsem se stala mámou. Přestala jsem se zajímat o to, jak se cítí, protože jsem měla pocit, že mně se děje větší újma, že já procházím horšími útrapami a on se jen veze. Vše bylo násobeno pocitem, že vše, co musím podstupovat, je jeho vina. Přitom bezmoc, kterou cítil, musela být nesmírná. Stejně jako já se utápěl v beznaději, která paralyzovala nejen jeho sexuální touhy a výkony, ale také ty pracovní a společenské. Zkrátka na chvíli nám oběma touha množit se úplně zatemnila mozek a ovládala nás jak hadrové panáčky.
O devět až dvanáct měsíců později…
Sakra. Kojení a zánět prsu? Fakt musím krmit i v noci? Proč pořád tak řve? Kolik že stojí ty pleny? A proč jich tolik spotřebuje? A probudí se zase ráno? Kolik těch vrstev mu mám na ven dát? Cože? Ty se mě ptáš, co jsem tu celý den dělala? Už prosím neřvi, mimino!
Nikdy bych nevěřila, že se k tomu přiznám, ale někdy mám pocit, že toho malého raracha Čáryfukovi vrátím. Ehm, je fakt náš?!
Ale to jen chvilková slabost. Takové malé zatmění na mozku jedné přešťastné a vděčné mámy.
