To je moje! Věta, kterou určitě velmi důvěrně znají snad všichni rodiče. Nechuť dělit se je v jistém životním období dítěte zcela normální. Kdy bychom ale měli zpozornět a jak na tyto situace reagovat? Je dobré nutit batole za každou cenu půjčovat své hračky, nebo je lepší nechat ho, dokud z toho takzvaně nevyroste?
Sdílej článek
Obvykle přichází trable s dělením se o hračky někdy okolo prvního až druhého roku, kdy si dítě začíná budovat svou vlastní identitu a přichází dobře známé období vzdoru. V tomto čase je to zcela přirozené a rodiče by měli zachovat chladnou hlavu a potomkovi být oporou. Důležité je v těchto momentech projevit pochopení, v tomto věku je totiž nechuť dělit se o hračky velmi obvyklá.
Pokud se chcete vyhnout vyhroceným situacím, raději s sebou na veřejné pískoviště nenoste synův oblíbený bagr a před příchodem návštěvy ukliďte z dosahu nejoblíbenější hračky, které by mohly způsobit rozepře. Na nás rodičích je pak už jen vysvětlovat, že kamarádka si chce panenku jen půjčit a zase ji hned vrátí zpátky. Důležité je dbát na to, aby byly půjčené hračky opravdu navráceny tak, jak jsme slíbili. V opačném případě bychom totiž nabourali důvěru našich dětí ve své rodiče a příště by mohl být s půjčováním opravdu velký problém.
Občas není příjemné vysvětlovat na hřišti cizímu dítěti, aby tomu vašemu vrátilo bábovičku, nezapomeňte ale, že děti se učí nejvíce nápodobou. Proto i tímto se učí, jak kamaráda poprosit o půjčení či vrácení hračky. Stejně tak můžeme jít příkladem a půjčovat okolí i dětem své věci, tak je totiž nejpřirozeněji naučíme, že je to normální a není se čeho bát. Pokud odmítáte svým dětem půjčit svou knihu, protože se bojíte, že ji roztrhají, je to pochopitelné. Zkuste navrhnout, že si ji prohlédnete společně. Nikdy bychom však neměli nejmenším vytrhávat věci z rukou, jinak si to bohužel velmi rychle zafixují jako normální chování a budou ho opakovat po vás. Snadno se to čte, hůře aplikuje. Jen málokdo má nervy na to čekat, až mu batole bez špetky rozumu dobrovolně vrátí například mobilní telefon. Jsou situace, kdy rodič zkrátka neudrží emoce na uzdě, a je to v pořádku. Pak je ale dobré dítěti vysvětlit, proč reagoval tak, jak reagoval a v situacích, kdy to je možné, zkusit incident zvládnout jinak a lépe.
Je také velmi důležité vést dítě od malička k tomu, aby se podělilo o jídlo, dobrůtky a pochoutky. Nechte ho návštěvě nabídnout křupky, nebo kamarádům rozdat bonbony. Opět má samozřejmě vše své hranice – nemůže například ve škole rozdat svou svačinu a samo pak být o hladu. Podělit se, ale pokud má samo dostatek, je do budoucna určitě cenná vlastnost, ke které je dobré děti vést. V tomto ohledu bychom mohli být o něco důslednější, než pokud jde o hračky.
Pokud problémy s půjčováním věcí přetrvávají do školkového věku, kdy by dítě již mělo umět podělit se s kamarády, měli bychom zbystřit. Největší potíže mívají s dělením jedináčci, kteří na něj zkrátka z domova nejsou tolik zvyklí. V tomto věku je již důležité dítěti vysvětlovat, trénovat a hlavně mluvit o pocitech, které v něm půjčování jeho věcí vyvolává. Na děti nespěchejte a nenuťte je sdílet například nejoblíbenějšího plyšáka. Každé dítě má právo na nejoblíbenější věc, která ho uklidňuje a která je opravdu jen a jen jeho.
I v této problematice ale platí jednoduché výchovné pravidlo – jděte zkrátka příkladem. Když dítě vyrůstá v tom, že dělit se je normální, pravděpodobně z něj nevyroste sobec ani hamoun a chování rodičů přijme za své. Neklaďte na nejmenší děti zbytečně velké nároky a nechte je si těmito obdobími projít. Nemusíte být zbytečně ve stresu, to, že se vaše dítě nechce ve dvou letech dělit ještě neznamená, že bude v dospělosti lakomec.
