Letos v březnu to budou dva roky. Dva roky strachu, zakrytých dýchacích cest, nekonečných karantén a názorově rozpolcené společnosti. Už si ani nevzpomínám, jaké to je, jet tramvají bez respirátoru, moct se usmát na prodavačku v obchodě, nebo letět na dovolenou bez obav z negativního výsledku testování. V hlavě mi stále dokola zní tatáž otázka: „Bude to někdy zase jako dřív?“
Sdílej článek
Covidové děti, tak se myslím říká generaci narozené do téhle doby plné opatření a obav z neznámého. Já mám doma dvě. Starší syn oslavil své první narozeniny v dubnu 2020, tedy měsíc po vypuknutí epidemie. Oslava proběhla doma ve třech bez rodiny a přátel, opatrně, ve strachu z toho, co bude. Robin si nepamatuje, že první rok jeho života bylo všechno jinak. Neví, že preventivní nošení respirátorů na veřejnosti a neustálé testování, izolování se a počítání infikovaných nebylo a není normální. Druhý syn přišel na svět v únoru 2021, tedy v další vlně epidemie (mimochodem těhotenství v respirátoru už nikdy nechci zažít). Pokud (a já doufám, že ne) by tenhle kolotoč nikdy neskončil, jak budeme svým dětem vyprávět o dobách před covidem? Jak jim vysvětlíme, že kdysi bylo líp, že se dalo volně dýchat?
Nechci nic zakřiknout, ale mám takový dojem, že co se týká covidu, začíná se pomalu blýskat na lepší časy. S vidinou normálního života přemýšlím, jestli se z uplynulých dvou let můžu nějak poučit. Co mě covid naučil (kromě toho zavřít se s dětmi na 14 dní doma a nezbláznit se)? Vzpomínáte si třeba, jak lidé šili hromadně roušky, posílali potraviny zdravotníkům, semkli se a táhli za jeden provaz? Ta sounáležitost, která český národ zaplaví v těžkých dobách, ta zahřeje u srdce. Musím také říct, že mám radost, že přestalo být normální chodit s respiračními onemocněními mezi lidi a prskat svoje bacily na spolužáky, kolegy a kolemjdoucí. To mi totiž vždycky přišlo vyloženě bezohledné. Doufám tedy, že roušku do obchodů s chřipkou nebo virózou budeme brát už vždy jako samozřejmost. Kromě velké lekce nám covid dal také čas strávený spolu v rodinném kruhu. Homeoffice, karanténa, online výuka. Strávit nějaký ten čas navíc společně není špatné, ale určitě mi dáte za pravdu, že nic se nemá přehánět…
Na jaro roku 2020 asi nikdo jen tak nezapomeneme. Těžká zkouška, která nás zastihla v naprosté neznalosti a nepřipravenosti, se zdá být konečně pokořena. Jenže na bedra Evropy se teď valí úplně jiný a mnohem větší problém, který celý covid poměrně rychle zastínil a celé to sledování počtů nakažených přešlo okamžitě na druhou kolej. Co nás ještě čeká?
