Následující text je vlastně především určený pro ty, kteří se ocitají nebo se brzy ocitnou ve společnosti novopečené maminky a budou jí chtít opravdu efektivně pomoci. Rady, co budou žena a miminko potřebovat, co by měly mít, nebo co by si měly maminky dopřát, jsou ze všech stran slyšet dost, ale co opravdu chtějí?
Sdílej článek
Zeptali jsme se několika žen, co jim první dny a týdny po porodu dělalo dobře, po čem nejvíce toužily. I na to, co je naopak štvalo. Z odpovědí je jasné, že potřeby novopečených maminek jsou velmi různorodé a nejlépe jejich okolí udělá, když jim prostě vytvoří podmínky, ve kterých bude možné všechna přání a potřeby realizovat. A partneři by měli oprášit kuchařky.
Tereza
Ocenila jsem, když mi někdo z nejbližších uvařil třeba silný vývar nebo pomohl s něčím v domácnosti. Skvělé bylo, když si vzal manžel nebo babička starší dceru na pár hodin na hlídání. Naopak mě štvalo, když příbuzní mého manžela organizovali u nás doma, 14 dní po porodu, oslavy narození dítěte a když případná návštěva nebyla úplně zdravá a narušovala můj osobní prostor. Na tohle jsem byla v šestinedělí dost háklivá.
Patricie
Vzhledem k tomu, že jsem první dny po porodu měla nechuť k jídlu a pak jsem dostala vysoké horečky, tak mě rozhodně zachránily ovocné freshe, bez kterých bych si to nedokázala představit. Byla jsem schopná pít je po litrech, protože to byla jediná věc, která mi dodala energii. A určitě jsem je ocenila i jako náhražku nemocniční stravy, která pro mě byla nepoživatelná.
Bára
Já byla po porodu moc šťastná a nic mě neštvalo. Jen snad ten mobil, který jsem na pár měsíců zahodila. Ale nedá se říct, že by mě úplně štval, spíš to byla taková odložená krabička. Naopak dobře mi dělalo dobré jídlo. Když jsem si mohla uvařit, upéct dort a jít na procházku do lesa. To byla vedle kojení má denní náplň.
Tereza
Mně rozhodně pomohlo nemít na sebe žádné nároky a péče porodní asistentky, která k nám chodila každý den (i proto, že jsme šli z porodnice domu hned v den porodu), manžel, co vařil, a návštěvy, co přinesly něco dobrého a nebyly u nás moc dlouho. Rozhodila mě asi jen změna pediatra hned v prvních dnech (byl šokován, že jsme odešli dříve z porodnice, a tak jsme si hned nesedli), ale rychle jsme našli jiného. Jinak celé šestinedělí byla pro mě pohádka a ráj.
Anna Marie
Nejvíc jsem oceňovala, že byl manžel doma a staral se kompletně o celou domácnost, staršího syna i psa. Já mohla s miminkem jen ležet, kojit, mazlit se, sžívat a užít si šestinedělí, jak se patří. Ocenila jsem rady různých webů, jako například Jemné zrození, web porodní asistentky Anny Kohutové a Petry Bendlové. Velmi jsem ocenila minimalizaci návštěv. Prostě jsme byli spolu jen já, miminko, starší syn a manžel.
Naopak mi vadil především nátlak okolí v nutnosti dát miminku dudlík, který jsem kvůli kojení dávat odmítala. Nesnášela jsem, když se mě cizí lidé ptali, jestli kojím. Přišlo mi to tak intimní, že mi ta otázka byla hodně nepříjemná.
