Dospělé děti alkoholiků

S termínem „dospělé děti alkoholiků“ jsem se poprvé setkala před několika lety, když jsem v tichosti naslouchala příběhu jedné mladé české herečky. Příběhu, z něhož mrazí. Její matka totiž byla alkoholička.

V noci mě budil řev

„Kdybych si měla vzpomenout na svoje dětství, vybaví se mi jeden velký mejdan. Večírky byly u nás doma i několikrát do týdne. V noci mě budil řev, tak jsem pokaždé vstala, házela po těch lidech bačkůrky a křičela, že nemůžu spát. Je to nezajímalo. Byli opilí. Stejně jako moje matka,“ vyprávěla mi tehdy.

Okamžiků, kdy její maminka byla střízlivá, prý bylo poskrovnu. Zato si dodnes živě vybavuje chvíle, jak ji nacházela ležet nahou na podlaze – namol opilou, nebo když ji v opilosti bila, odháněla od sebe, přikazovala, zakazovala…

Lež se stane návykem

Tahle herečka se nestydí přiznat, že je dospělé dítě alkoholiků. Stejně jako mnoho ostatních, kteří se dokonce sdružují v celosvětové organizaci Adult Children of Alcoholics – Dospělé děti alkoholiků (DDA), jež byla založena v New Yorku v roce 1978. A tito dnes už dospělé děti jsou, ač se to mnohým nemusí zdát, jiní. Což potvrzují i psychologové. Na vině je alkohol – démon, který z jejich dětství udělal noční můru.

Jaké osobnosti z takových dětí vyrostou? Jakou stopu na nich alkoholismus rodičů zanechá? Jedním z jejich nejčastějších problémů je lhaní. Janet Geringer Woititzová ve své knize Dospělé děti alkoholiků uvádí, že lhaním se v alkoholické rodině maskuje odpor k nepříjemné realitě. „První a základní lží je to, že rodina popírá existenci problému,“ poukazuje Woititzová s tím, že neříkat pravdu si brzy osvojí i děti, což mnohdy pro ně bývá užitečné. Lež se stane jejich návykem, který si s sebou nesou i do dospělosti.

Problém s důvěrnými vztahy

Dospělé děti alkoholiků také mají problém s důvěrnými vztahy. Protože když byly malé, často od rodičů slýchávaly: Pojď ke mně… nebo jdi pryč! A to se odráží i v jejich dospělých vztazích – neznají totiž, jaké to je, mít důvěrný a dlouhodobý vztah s druhou osobou. Protože vytvořit si ho je pro ně bolestivé, mají totiž strach z opuštění.

Nepřiměřená reakce na změny

Dospělé děti alkoholiků se podle psychologů rovněž vyznačují nepřiměřenou reakcí na změny. Protože když byly malé, tak jakákoli změna v plánu znamenala, že někdo z rodičů je opilý.

„Jsou sice připraveny na změnu hned zareagovat, ale v tu danou chvíli čekají, že bude rozhodně negativní a bude těžké se s ní poprat. Protože model z dětství mají následující: Táta je namol a my s tím nemůžeme nic dělat. Tudíž i sebemenší drobná změna jako kdyby jim v tu chvíli signalizovala průšvih,“ vysvětluje psycholožka Marta Boučková.

Prostředí bez pravidel

Děti alkoholických rodičů vyrůstají v prostředí, které nemá stálá pravidla a vše se často v průběhu dne mění. To je do dospělosti vybavuje velkou dávkou impulzivity a flexibility.

Podle Woititzové se také dospělé děti alkoholiků posuzují bez slitování. Protože když byly malé, neexistoval způsob, jak se zavděčit – byly totiž pořád kritizovány. A ony věřily, že právě kvůli nim rodiče pijí. Proto dítě alkoholiků v dospělosti přemýšlí asi takhle: Když se něco nepodaří, můžu za to já. A pokud se mi něco podaří, není to mou zásluhou. Jde o deformované vidění reality. „Hodnotit sebe a svůj život negativně je věcí, která jim jde nejlépe, protože to je v nich hluboce zakořeněno z dětství, jsou na to zvyklé,“ píše Woititzová.

Je alkoholismus dědičný?

Doktorka Boučková tvrdí, že není. Že gen závislosti neexistuje. Přesto některé studie dokazují, že tři ze čtyř dětí vyrůstající v takto dysfunkční rodině mají také sklony užívat lihoviny v nadměrné míře.

Ať je to, jak je, dospělé děti alkoholiků jsou prostě trochu jiné. A nad tím by se ti, jejichž to je vina, měli rozhodně zamyslet. Dokud jde ještě alespoň něco zachránit. Protože, jak tvrdí doktorka Boučková: „Život v alkoholismem zatížené rodině má pro budoucí život dítěte hluboké a neviditelné důsledky.“

_tip_