Jak projevovat dětem lásku během běžného dne? 2. část

Jak projevit dětem lásku? V prvním díle tohoto článku jsme toho zvládli už tolik!

1/ Už se umíme zastavit v šíleném kolotoči a věnovat dětem soustředěnou myšlenku.

2/ Umíme si k nim sednout a vnímat je.

3/ I když je to někdy těžké, zkoušíme dát jejich potřebám občas prostor na úkor jiných povinností. A…

4/  Slibujeme jen to, co skutečně splníme.

Co ještě můžete udělat pro to, aby ve vaší rodině panoval oboustranný respekt a děti cítily, že je máte opravdu rádi?

Nepomlouvejte své děti před ostatními

Je to tak běžné. Při setkání s babičkou hned na začátek vytáhneme nepříjemné scény z rána, nesplněné úkoly, neuklizené hračky nebo rvačky se sourozencem. To dítěti na dobré náladě moc nepřidá, a to nemluvím o pomluvách kamarádce do telefonu nebo náhodných „small talks“ v parku. Prostě to nedělejme. Děti jsou citlivé. Bolí je to, stejně jako by to bolelo nás. Představte si, že jdete po ulici s kamarádkou, co byla zrovna u vás na návštěvě, a potkáte společnou známou. A blízká kámoška jen tak, bez skrupulí, prohlásí: „No my jdeme teď na chvíli na hřiště, protože u nich doma už se to nedalo vydržet. Nejenže nemá umytý záchod, ale dokonce mají úplně vyfutrovanou lednici. A navíc s ní dneska není žádná rozumná řeč. A žádná sranda. Nejradši bych na ni zavolala čerta, ať si ji odnese do pekla.“

Když už opravdu musíte promluvit o soukromých těžkostech, dá se to shrnout slovy: „Měli jsme těžké ráno, ale už je to lepší“ nebo „Ráno jsme se nepohodli, ale zvládli jsme to“. Zkrátka svěřit se tak, jak bych si přála, aby se ostatní svěřili s těžkostmi, které se týkají mě.

Projevujte jim respekt

Chceme, aby nás respektovaly. Tak my respektujme je. O tom jsou celé knihy, semináře nebo webináře a není to tak úplně lehké, protože přeci jen jsou to „jen“ děti. Ale když rodič přepne na opravdovou vlnu respektu, tak se i zdánlivě nesmyslným dětským potřebám dostane patřičné úcty. Pozor, úcta ale neznamená automatické vyhovění. A tou „nesmyslnou“ potřebou může být klidně žádost o pomoc s obléknutím kostýmu hada ve chvíli chaotického ranního odchodu nebo prosba o spolupráci při cvrnkání hrášků do skleničky s džusem v průběhu pracovní schůzky.

Může jít o velké trápení kvůli ulomené žvýkačce, bouřlivý vztek na semafor, protože přepnul moc rychle na červenou, nebo vydatný řev kvůli odepřenému čtvrtému kopečku zmrzliny. Ať se vám podobné potřeby dětí zdají jakkoli malicherné, mělo by se jim dostat podobného prostoru jako našim žádostem o slušné chování, o pomoc s úklidem, prosbě o strpení, když vyplňujeme formulář kvůli příspěvkům na úřadě, a všem ostatním biliónům děsně důležitých a vážných věcí. Nejde to vždycky, ale někdy ano a výsledek na sebe dlouho nenechá čekat. Bude jím rozzářené dítě, protože ho berete vážně a protože dostalo prostor. Pro realizaci skutečného projevu respektu mi pomáhá si na chvíli představit namísto dítěte dospělého, kterého mám ráda, a s kterým se chci opravdu domluvit.

Když se taková domluva plná respektu povede, dítě je šťastné, protože v ní sehrálo podstatnou roli. A láska je přeci založená především na respektu.

Nezapomeňte si večer před spaním tyhle chvíle připomenout a ještě jednou se potěšit. Čím víc lásky, tím víc lásky. Roste exponenciálně. A dobré je, že s těmi skutečnými projevy se to přehnat nedá.